neděle 8. března 2015

Ve víru nákupní mánie



Krásný večer dámy a slečny, zkrátka milé ženy!

Kdybych měla muži položit otázku: „Co se stane, když se žena vydá za branami obchodního centra?“
Bez rozdílu věku, náboženského vyznání, hierarchie ve společnosti nebo fandění fotbalového týmu, hora testosteronů, odpověděla by následovně: „Žena pod tíhou všech těch naaranžovaných výloh, všemi barvami hýřících nápisů se stručným oznámením “SLEVY“ i omamných vůní čerstvého zboží, jakoby přepnula své nastavené programování z křehké víly, co by ani mušce neublížila do režimu zuřivé lovkyně. Stoj co stoj v touze ukořistit si kousek, který ji zrovna učaruje. Vystrčí drápky i na případnou sokyni, která by jí chtěla odloudit outfit, protože v její hlavě rozbliká světélko “děsně IN“. Neláme si hlavu s kouskem papíru, označující na kolik vyjde ta rozkoš. Až při celém součtu víru nákupní mánie se nenasytné lovkyní protočí panenky. A myšlenkovým pochodem se ujistí, že místo návštěvy luxusní restaurace, o které jí už týdny básní kolegyně z práce bude se muset uspokojit se sáčkovou polévkou z večerky. “Ale co ty éčka???“

Jenomže, muži pod taktovkou naší zvídavé povahy se zmůžou spíše na strohé: „Ano, ne, nevím.“
Když však přijde řeč na nákupy kabelek, střevíců, hadříků či kosmetiky, tak i nevýmluvnému jedincovi se rozváže jazyk jako pravému řečníkovi.
I bez tvůrčího střeva mu proběhne hlavou spousta myšlenek, které okamžitě ventiluje ven: „Jako kdybys neměla už plnou skříň? Vždyť už to nemáš, kam dávat.“

Zajisté každá z nás má svou osvědčenou řeč, když se vrací domů, ověšená taškami jako vánoční stromek. Či už se nedalo odolat výprodeji nebo zkrátka neměly jsme, co na sebe. Naše drahé polovičky mohly by pochopit, že to dělám jen a jen pro ně…

 
Guess