pondělí 27. dubna 2015

Jak jsem se vydala vstříc skalpelu...


Hezký večer!

Dáme si menší hádanku: pozorně si prohlédnete fotky a najdete jeden rozdíl. Rébus se neskrývá v odlišném make-upu či za jiným směrem sčesanou pěšinkou. Nebudu dál trápit vaše mozkové závity a rovnou přejdu k věci. Nechala jsem si odstranit znaménko. Žádné rychlé kliknutí ve photoshopu, ale pravá ostrá čepel skalpelu.

Se znaménkem jsme to spolu dlouho táhly a nijak mě jeho společnost neobtěžovala. Čas od času jsou moje rozhodnutí, tak rychlé až se vše mění o 180 stupňů. Pročetla jsem diskuze napříč virtuálnímu dění a nabitá o nové informace se sebevědomím odbornice na odstraňování znamének jsem se rozhodla pro laser. Jako zodpovědná pacientka s respektem před kožními neduhami vydala jsem se nejprve do ordinace kožní lékařky, aby mi zkontrolovala znaménko.     
                                                                                          
„Laserem vám to odstranit nepůjde. Jedině vyřezat“ a moje do puntíku promyšlená strategie byla roztříštěná na kousky.
Představa o řezání se mi vůbec nezamlouvala. Ale dala jsem na radu specialistky a na poliklinice o pár poschodí níž už mě vítal chirurg.
Jak bláhově jsem si namlouvala: „Za konzultaci nic nedám. Vyslechnu si názor a pak se rozhodnu.“
Jak jsem měla na chirurga vychrlit své trápení, hlavou mi projížděly slova kožní lékařky: „Na co byste za to vyhazovala peníze, když vám to tady můžeme udělat zadarmo. Jen pan chirurg se do toho nerad pouští, když to po zdravotní stránce není potřeba. Musíte si něco vymyslet. Třeba, že vám to znaménko vadí při pití.“
„Znaménko mi vadí při pití?! Tak v tom případě bych potřebovala poupravit i ústa, pane doktore!“ vtipkovala jsem sama se sebou.
Moje mysl, která obvykle překypává nápady se stáhla a na protest nevyslala žádnou záchranu.
Už jsem měla na jazyku srdcervoucí historku o tom, jak se nemůžu pořádně napít čisté vody a v tom mě přerušil chirurg: „Jo, to vyřežeme. Udělal bych to klidně i ještě dnes, ale už mi končí směna.“
Najednou se ten celý kolotoč rozběhl, že jsem ani nestačila mrknout okem: „ Sestři, objednejte pacientku na zítra.“
S kouskem papíru, který jsem svírala v ruce jako bych schraňovala poklad, vyvedli mě z ordinace a v hlavě mi pořád rezonovalo: „Zítra, zítra, zítra…“

Máma s péčí jako bych pořád nepřekročila hranici dětství, mezi tím si odběhla do obchodu a vyděsilo ji, když mě uviděla vycházet z chirurgie. Při pohledu do kalendáře na můj Den D s označením pátku třináctého, polilo mě horko. V tu chvíli mi hlavou proletěly všechny možné variace, jak lze zpackat odstranění znaménka. Nemohlo mě napadnout nic lepšího než zákrok odložit na bezpečnější datum, kdy mě nebude tížit pověrčivost. Skrz síť internetového všeznalství narazila jsem na video, jak probíhá zákrok. A nakonec ulehla jsem s myšlenkou, že ten nahnědlý puntík, který se mi zabydlel nad rtem, nijak mě neirituje. Po probdělé noci bez výmluv vyrazila jsem vstříc skalpelu. Do půlhodiny pod rukama chirurga po mateřském znaménku nebylo stopy. Za to oslňovala jsem novým doplňkem po dlouhých deseti dnech, laděný do zelené šmouhy, z nějž se draly do všech stran nitě.

Plná čekáren a vyděšené pohledy visely jen a jen na mně. Byla to předzvěst, jaké pozornosti si užiji. Při procházení uliček v Tescu se seznamem, co doma schází, malá holčička nemohla ze mě spustit oči, co mi to vyrašilo na tváři. Když jsem narazila na jednoho známého u příležitosti nově zkrášlená, místo pozdravu ukázal prstem na svou tvář v místech, kde mi odstranili znaménko. Jeho syn ode mě odskočil jako bych šířila světem nakažlivou chorobu.
„Znaménko, nechala jsem si odstranit znaménko,“ vyhrkla jsem ze sebe a jeho syn přikročil ke mně.
„To si neměla dělat. Znaménko krásy si ženy přimalovávají a ty si ho měla,“ zesmutněl muž.

V den, kdy mi vytáhli stehy, jsem si opravdu oddechla a ani mě už nemohla rozhodit uštěpačná průpovídka zdravotní sestřičky: „Jejda, co to tady máte?!“

Kdyby mě příště popadla mánie v odstraňování znamének, zvolila bych spíše pražskou kliniku. Abych se vyvarovala domácímu teroru, kdy se moje znaménko skloňovalo ve všech pádech, a z jednoduchého zákroku se stala operace.



Máte zkušenost s odstraňováním znaménka?