Hezký večer!
Dáme si menší hádanku:
pozorně si prohlédnete fotky a najdete jeden rozdíl. Rébus se neskrývá v odlišném
make-upu či za jiným směrem sčesanou pěšinkou. Nebudu dál trápit vaše mozkové
závity a rovnou přejdu k věci. Nechala jsem si odstranit znaménko. Žádné
rychlé kliknutí ve photoshopu, ale pravá ostrá čepel skalpelu.
Se znaménkem jsme to
spolu dlouho táhly a nijak mě jeho společnost neobtěžovala. Čas od času jsou
moje rozhodnutí, tak rychlé až se vše mění o 180 stupňů. Pročetla jsem diskuze
napříč virtuálnímu dění a nabitá o nové informace se sebevědomím odbornice na odstraňování
znamének jsem se rozhodla pro laser. Jako zodpovědná pacientka s respektem
před kožními neduhami vydala jsem se nejprve do ordinace kožní lékařky, aby mi
zkontrolovala znaménko.
„Laserem vám to
odstranit nepůjde. Jedině vyřezat“ a moje do puntíku promyšlená strategie byla
roztříštěná na kousky.
Představa o řezání se
mi vůbec nezamlouvala. Ale dala jsem na radu specialistky a na poliklinice o pár
poschodí níž už mě vítal chirurg.
Jak bláhově jsem si
namlouvala: „Za konzultaci nic nedám.
Vyslechnu si názor a pak se rozhodnu.“
Jak jsem měla na chirurga
vychrlit své trápení, hlavou mi projížděly slova kožní lékařky: „Na co byste za
to vyhazovala peníze, když vám to tady můžeme udělat zadarmo. Jen pan chirurg
se do toho nerad pouští, když to po zdravotní stránce není potřeba. Musíte si
něco vymyslet. Třeba, že vám to znaménko vadí při pití.“
„Znaménko
mi vadí při pití?! Tak v tom případě bych potřebovala poupravit i ústa,
pane doktore!“ vtipkovala jsem sama se sebou.
Moje mysl, která
obvykle překypává nápady se stáhla a na protest nevyslala žádnou záchranu.
Už jsem měla na jazyku
srdcervoucí historku o tom, jak se nemůžu pořádně napít čisté vody a v tom
mě přerušil chirurg: „Jo, to vyřežeme. Udělal bych to klidně i ještě dnes, ale
už mi končí směna.“
Najednou se ten celý
kolotoč rozběhl, že jsem ani nestačila mrknout okem: „ Sestři, objednejte
pacientku na zítra.“
S kouskem papíru,
který jsem svírala v ruce jako bych schraňovala poklad, vyvedli mě
z ordinace a v hlavě mi pořád rezonovalo: „Zítra, zítra, zítra…“
Máma s péčí jako
bych pořád nepřekročila hranici dětství, mezi tím si odběhla do obchodu a
vyděsilo ji, když mě uviděla vycházet z chirurgie. Při pohledu do
kalendáře na můj Den D s označením pátku třináctého, polilo mě horko. V tu
chvíli mi hlavou proletěly všechny možné variace, jak lze zpackat odstranění
znaménka. Nemohlo mě napadnout nic lepšího než zákrok odložit na bezpečnější
datum, kdy mě nebude tížit pověrčivost. Skrz síť internetového všeznalství narazila
jsem na video, jak probíhá zákrok. A nakonec ulehla jsem s myšlenkou, že
ten nahnědlý puntík, který se mi zabydlel nad rtem, nijak mě neirituje. Po
probdělé noci bez výmluv vyrazila jsem vstříc skalpelu. Do půlhodiny pod rukama
chirurga po mateřském znaménku nebylo stopy. Za to oslňovala jsem novým
doplňkem po dlouhých deseti dnech, laděný do zelené šmouhy, z nějž se
draly do všech stran nitě.
Plná čekáren a vyděšené
pohledy visely jen a jen na mně. Byla to předzvěst, jaké pozornosti si užiji.
Při procházení uliček v Tescu se seznamem, co doma schází, malá holčička nemohla
ze mě spustit oči, co mi to vyrašilo na tváři. Když jsem narazila na jednoho
známého u příležitosti nově zkrášlená, místo pozdravu ukázal prstem na svou
tvář v místech, kde mi odstranili znaménko. Jeho syn ode mě odskočil jako bych
šířila světem nakažlivou chorobu.
„Znaménko, nechala jsem
si odstranit znaménko,“ vyhrkla jsem ze sebe a jeho syn přikročil ke mně.
„To si neměla dělat.
Znaménko krásy si ženy přimalovávají a ty si ho měla,“ zesmutněl muž.
V den, kdy mi
vytáhli stehy, jsem si opravdu oddechla a ani mě už nemohla rozhodit uštěpačná
průpovídka zdravotní sestřičky: „Jejda, co to tady máte?!“
Kdyby mě příště popadla
mánie v odstraňování znamének, zvolila bych spíše pražskou kliniku. Abych
se vyvarovala domácímu teroru, kdy se moje znaménko skloňovalo ve všech pádech,
a z jednoduchého zákroku se stala operace.
Máte zkušenost s odstraňováním
znaménka?
Žádné komentáře:
Okomentovat