sobota 21. března 2015

Tak trochu jiný strečink


Krásné odpoledne dámy a slečny, zkrátka milé ženy!

Rozšířil se mi odkaz pro má budoucí vnoučata… Žádné filosofické paměti, z kterých by mohla čerpat moudra Anička či Honzíček. Jen zachycený okamžik, stylizovaný do pózy a kapátko upravený photoshopem. Aby malé nezřízené střely poznaly babičku v jiném světlu než jen jako vzteklou vrásčitou stařenu, která do detailu vylíčí nový záznam v zdravotní kartotéce; sem tam jí povolí zubní protéza; ujíždí na koblihách; stříbrné prameny, poznamenané časem, splétá do copu a plete si jména malých harantů.

A tak jsem si stoupla před hledáček fotoaparátu. Neskuhrala jsem u svých rodinných příslušníků, ale povolala jsem si odborníka na umění fotografie. Ateliér v pražských Modřanech s usměvavým fotografem a trpělivou vizážistkou, která se nezalekla, vyrašeného beďara na mě dýchlo varování, hrbit se zde bylo by pokutováno.
„Zatáhnout břicho a vyprsit se!“

Pod rukama vizážistky bledá tvář rázem prokoukla. Ne že by ze mě byl vyjukaný nováček ve světlech reflektorů, ale přece jenom mě něco zaskočilo. Odvedenou práci vizážistky fotograf neposuzoval letmým mrknutím oka na make-up. Vzal do ruky fotoaparát a pořídil pár snímků zcela pod svým vedením. Portrét zepředu, z jednoho boku, z druhého boku, záklon a v celé kráse se představily nosní dírky. Se zrakem jako ostříž nastoupili jsme si všichni tři k počítači a prohlédli si fotky. Moje neposedné obočí a plné rty byly ještě poslané ke korekci. Znovu prohlédli jsme si nosní dírky a focení slavnostně započalo. Pro inspiraci mi fotograf pustil video triků s pózováním. Nohy v zákrytu, ruce v bok a vlídný pohled přes rameno? Měla jsem chuť na tak trochu jiný strečink!

Tvorbu fotografa a vizážistky si můžete prohlédnout na odkazech níže.

fotograf:

vizážistka:


Jak se vám líbí fotky a máte profesionální fotky ve svém fotoalbumu?