V roli vizážistky a stylistky

Hezký večer dámy a slečny, zkrátka milé ženy!

Dlouho jsem přemýšlela, jestli tento příspěvek dát dokupy a zveřejnit ho zde, vám - mým milým čtenářkám. Říkala jsem si, jestli vás to zaujme? Anebo nebylo by lepší, kdybych raději publikovala již ostřílené recenze??? A tak to tady máte… Zdá se, že až téměř slavnostně podruhé v historii existence mého blogu na těchto stránkách zazářil někdo jiný než moje maličkost.

Naposledy jsem vám představila bráchu s extrémním make-upem a dneska při pátečním večeru bych vás ráda seznámila s kamarádkou Péťou, která si svou milou povahou získá každého. Náš společný projekt se nesl v duchu PROMĚNY a vznikl v září, když ještě počasí přálo fotografickým experimentům v exteriéru. Naplno jsem si vyzkoušela roli vizážistky a stylistky a musím říct, že mě to velice bavilo.

Zvolila jsem výraznější make-up a tři odlišné outfity, které jsem čerpala ze své vlastní zásoby. Výsledné outfity by se daly pojmenovat jako party, rozverná a dáma. Poslední dvě fotky byly zachycené PŘED proměnou.

Mějte se krásně a užívejte víkendu a ještě se zeptám - jak se vám líbí moje proměna?

šaty H&M; pásek Comtessa; rukavičky Comtessa; boty Stroll; čelenka Bijou Brigitte;

triko Comtessa; sukně Comtessa; boty zahraničí; věneček Claire's;

halenka Mango; sukně Peek & Cloppenburg; náhrdelník Comtessa; čelenka H&M;

Poslední záchvěv babího léta

Hezký večer dámy a slečny, zkrátka milé ženy!

Když si tak vykračuji městem na jedenácti centimetrových jehlách v úzké pouzdrové sukni, ve které mám co dělat, abych nastoupila do autobusu (zatracené čtyři schodky!), začínám poznávat, jaká jsem povaha. Žádná láska a mír v podání hippies, jsem totiž pořádný nervák.  Daleko od domu, kdy už není možnost vrátit se a přezout se (ale to bych se přezula do čtrnácti centimetrových jehel?), marně hledám odpověď: „Proč jsem si ksakru vzala tyto příšerné boty?“

A to jsem se ještě před pár dny chlubila na facebooku s novým přírůstkem do botníku, který jsem pracně zaznamenala ze všech úhlů a album pojmenovala: Nejpohodlnější botičky pod sluncem. Jenomže ty nejpohodlnější botičky se zdály nejvíc pohodlné při cvičné promenádě po chodbě. Proklínám ty svěrače nohou na chůdách, ale žádný strach, že bych vás při setkání seřvala jako pravidelný štangasta hospůdky nižší cenové kategorie s vytříbenou slovní zásobou za příšerné dlažební kostky na chodníku.

Jen se mě prosím neptejte: „Jak na těch kramflecích můžeš chodit? To tě nebolej nohy?“

Řvu, křičím, až se trochu sama sebe zaleknu, na jakou vysokou tóninu se dovede naladit můj jemný hlásek: „Jasně, že mě bolej nohy a jak!“

Všechny ty významné průpovídky o ladném lehoučkém kroku jsou obyčejné žvásty, jak nalákat další dobrovolnou mučednici. Jenomže jsem dáma, a tak si povyky nechám pro sebe a jenom se vřele usměji a půvabně se otočím na podpatku jako bych kráčela po červeném koberci pro Oscara za drama Krutá bolest života na vysoké noze.

Narazím na kamarádku, ani ji nestačím pořádně pozdravit a už se loučím. Ne že bych nerada poslouchala o tom, jak její maličký má hezké prdíky a umí si pořádně krknout, i když mateřství je pro mě pořád věc neznámá. Jednoduše spěchám… Kamarádku při pohledu na mě, musí napadnout jediné: „Ta snad spěchá ve slimáčím závodě?“

Minulý víkend se mi podařilo do syta vychutnat asi už poslední záchvěv babího léta. Pro velkou milovnici teplého počasí jakou jsem, muselo loučení s létem proběhnout s grácií. Oblékla jsem krajkové šaty, které už jako třetí přírůstek do šatníku přežily bez zkracování. Třeba už moje módní ego dospělo. Přišlo mi, že zkracovat tyto krásné šaty byl by hřích. Mějte se krásně a budu ráda, když mi napíšete, jak se vám líbí outfit?

šaty Guess; naušnice Six; psaníčko Marc Jacobs; boty Stroll

Lakovaná krása

Pěkný večer dámy a slečny, zkrátka milé ženy!

Při zeleném čtvrtku, kdy se chystáme na velikonoční hodování svátku jara. Stoly se plní pestrými kraslicemi, ve váze se vyjímají kočičky a z trouby se nese sladká vůně třeného velikonočního beránka, rozhodla jsem se vrátit v čase a zavzpomínat na Vánoce. Žádné koledy, opěvující malého Ježíška či rozjímaní se nad sněhovou nadílkou, které jsme si tuto zimu ani moc neužily.

Můj záměr je jiný, představit vám kousek z mého botníku, který jsem si pořídila právě o Vánocích. Lakované střevíčky se zlatým akcentem po stranách na mě čekaly ve Strollu. Jak je už u mě zvykem, vysoký jehlový podpatek nesměl chybět.

Nečekejte, že vám tady budu skládat ódy na pohodlnost obuvi. Kdo by mi to uvěřil? Ale na zajímavém provedení, kdy se propojila barva černá s červenou nelze nic vytknout. Jak se vám líbí lakovaná krása?