sobota 30. května 2015

Pole Soirée 2015 neboli holky od tyče


Přeji krásnou sobotu!

Luxus 5ti hvězdičkového hotelu v historickém srdci metropole, dresscode velká večerní i chuťové pohárky v rozkoši gastronomické přehlídky. Vychutnejte si doušek ladných pohybů z dech beroucího vystoupení krásných tanečnic, které podlehly kouzlu statistické a spinové tyče v podání české špičky i zahraničních hvězd. Druhý ročník exhibiční akce Pole Soirée 2015, která vzešla z organizace Terezy Seidlové, majitelky Destiny…

Velká sláva, prolínající v sobě sport, tanec i umění se odehrála šestnáctého května v hotelu Abassador Zlatá Husa. Doprovod mi dělal můj malý – velký bratr. Ani jsem ho nemusela dlouze přemlouvat, stačilo vyzvednout, že na tyči se prostřídají krásky. Celé to mělo vypuknout s odbitou sedmou hodinou večerní. S příchodem do metra, vymódění jako bychom si odskočili ze svatební veselky, přitahovaly jsme pohledy kolemjdoucích čím dál víc. Patnáctiminutové přešlapování, do kterého jsme vtěsnali i jednu fotku, z útrob MHD bylo dost i na víkendové intervaly metra B.
A v tom jsem zaregistrovala digitální panel s oznámením: „Přerušení provozu metra.“
Vyběhla jsem schody jako bych se vyžívala v nerozchozených páskovaných sandálkách a brácha se nechal vést.

Náhradní dopravu vypustila jsem z hlavy a nakráčeli jsme k bílému Volkswagenu s cedulkou TAXI, který už svůj rozpuk měl dávno za sebou. Bráchovi se při pohledu na holohlavého “sympaťáka“ za volantem, rozplynula naděj, že by se mohl ještě dřív shledat s počítačem, než bylo v plánu.
„To máme, ale štěstí na červenou,“ prolomila jsem ticho.
„Na červenou spíš na blbce, co jezdí čtyřicítkou!“ rozhořčil se taxikář a se zelenou vlnou dupl na plyn jako znalý závodník Formule 1.
Oddechla jsem si, když jsme se vymanili ze spáru vyznavače jízdy – plyn, brzda, plyn a ani jsem nenamítala, když nám zastavil u Lucerny. Těch pár metrů od víru Pole Soirée se v kůži v Baťa stylu po dlažebních kostkách proměnilo v překážkovou dráhu zmoženého sportovního nadšence. Úlevou, že jsem se krokem muk na jehlových podpatkách dopotácela k branám hotelu, zapadla jsem s bráchou na recepci. Na recepci, obložené turisty, oháklých jakoby se chystaly, zdolat pahorky hor jsme se vyjímali jako zbloudilé sourozenecké duo z černobílých trháků kinematografie, kde na sbírku motýlů se nechala žena polapit do sítě mužského chtíče.
Bylo vyslyšeno naše volání: „Kudy na tu šou?“
A už jsme kráčeli po červeném koberci ke kongresovému sálu.

Trojice u fotící stěny, která pohltila loga sponzorů, vyčkávala na povel, kdy nažhavit své náčiní. Brácha i přes protesty nakonec přece jenom zapózoval. Technické problémy poposunuly začátek akce a jak zbytečný byl shon přes půlku Václaváku. U moderátorského mikrofonu se ohlásila Hanka Koutná a exhibice mohla odstartovat. Před každým vystoupením pódium ovládly dívky, dominující ve šplhu, aby předpřipravily tyče tanečnicím. Vystupující dostaly za úkol natočit krátké video, aby se představili publiku. Každá pole dancerka se toho ujala podle svého. Většinou však medailonků tvořily scénky plné spontánního projevu než propracovaný scénář. Ale našly se i výjimky, které se vymanily z houfu a svou prezentaci skrz nahrávku povýšily na umělecké dílo či i vtěsnaly erotický náboj. Omílané nahrávky měly nahradit rozhovory po vystoupení, aby se v klidu mohly vydýchat v zákulisí. Ale jedna z vystupujících, tedy Anna Nikulina se jako jediná dobrovolně přihlásila o slovo i po dynamickém vystoupení, a tak celá udýchaná hledala odpovědi na otázky moderátorky večera. Ale i rozhovory před vystoupením byly plodné na slovní hříčky.
„Stacey, jaká jsi?“ ptala se moderátorka Anastasii Stacey Akentyevy.
Tmavovlasá diva odpověděla: „Ruska.“
Moderátorka dál ji vybízela: „To není úplně povahový rys, jaká jsi tedy Ruska?“
„Sibiřská!“

Ke krásným tanečnicím od tyče se přidal i zástupce testosteronu Honza Solpera s párovou akrobacií. Pozlátko půvabu lehkosti pole dancerek se neobejde bez zranění, a tak se program musel obejít bez pár tanečnic. Ze zahraničních hvězd přijaly pozvání na Pole Soirée Lucia Lazebnaya z Ruska, která předvedla exotic pole dance a Phoenix Kazree z Ameriky, která všechny zaskočila, když mezi řečí prozradila, že jí je čtyřicet let.
„Thirty o forty???“ nevěřila svým uším moderátorka stejně tak jako celý sál.
Všechny vystupující se shodly, že větší radost jim dělají šou než soutěže, kde se nemůžou odklonit od povinných prvků. Program byl navíc obohacen i o fashion show, kde se nepředváděly róby patřičné pro molo, ale stylový design pro maximální pohodlí pole dance milovnic. Nebylo zapomenuto ani na chuťové vjemy, které si přišly na své alespoň ve dvou přestávkách, věnovaných pro raut. Jen to přešlapování v nekonečné řadě k bohatě naloženému talíři bylo dost unavující. Tereza Seidlová jako hlavní tvář, stojící za promenádou Pole Soirée na závěr poděkovala všem, kteří se podíleli na organizaci a neopomněla ani šatnářky, které po celý večer bdělým okem střežily naše svršky.  


Co vystoupení, to byla přehlídka flexibility, sestava prvků, které jen tak hlava nepobrala, ale zejména tvrdé dřiny, vášní a vytrvalosti překonávat se…


Znáte pole dance nebo se vám umění udržet se na tyči ještě nedostalo pod kůži?

P.S.: Nepovedené fotky mobilem jsou výtvorem našeho sourozeneckého dua. A ten hezčí zbytek byl v režii fotografů – Slávek Kaplan a David Kkozi. 


šaty Chi Chi London; boty Baťa; psaníčko a náušnice Bijou Brigitte;


středa 27. května 2015

Vějíř řas s Bare Minerals


Hezký večer!

Moje neutuchající nákupní manévry napříč Sephorou začínají mě utvrzovat v tom, že se ze mě pomalu stává inventář v místě, kde se to hemží zkrášlovacím nábojem. A tak jsem při jednom ze svých nakupovacích amoků propadla kouzlu řasenky Bare Minerals. Byla to láska či jen pobláznění ze zmaru???

Nepřehlédnutelným designem ve stříbrném provedení jakoby řasenka Bare Minerals Lash Domination zvolávala: „Všechny oči na mě!“
Umělý stočený kartáček, který příslušel, stříbrné krásce odrazoval mě od koupě. Ale nakonec rozhodla ženská logika a design mě uchlácholil, že půjde o tu nejúžasnější řasenku pod sluncem. Jak jsem jen mohla opomenout lidové rčení – nesuď knihu podle obalu…

Čím víc okouzlovala na venek, tím plytčí bylo její vnitřní charisma. Ne nadarmo mi můj šestý smysl či spíš za léta nasbíraný kosmetický um našeptával, abych se zdržela stříbrné krásy. Aplikace umělým kartáčkem byla menší zkouškou pevných nervů či šikovnosti jako nevyčíslitelné hodnoty. V tom případě jsem z obou disciplín propadávala na plné čáře. I přes moment soustředivého zabrání do hustého vějíře řas, aplikace řasenky se neobešla bez pomocné síly vatové tyčinky. Řasy na oplátku dokonale rozčesala a pohltila temnou sílou odstínu Intense Black. Řasy nabyly objemu, ale s délkou si až tak nevyhrála. Kterákoliv jiná řasenka i od finančně dostupnější konkurence mnohem víc mi protáhla závoj řas než stříbrná krasotinka z klanu Bare Minerals.


Klady:

  • krásný design,
  • neslepuje řasy,
  • zahustí,
  • nerozmazává se,
  • výdrž,
  • odlíčení bez problému.


Zápory:

  • vyšší pořizovací cena,
  • horší aplikace,
  • řasy neprodlouží.




Znáte řasenku Bare Minerals Lash Domination? Upřednostňujete řasenky s efektem dramatických řas nebo raději volíte přirozenější objem?


neděle 24. května 2015

Olaplex a osvícení blond myšlenkou



Hezký večer!

Kdyby tak moje hříva uměla mluvit, to by si pořádně pustila pusu na špacír. Léta barvení a můj přirozený odstín vlasů upadl do zapomenutí, jak scénka vystřižená z rozmluvy pamětníků. Stačilo zalistovat rodinným albem a hádanka byla rozlousknutá. Sudičky mi do vínku nadělily tmavě hnědé vlasy. V sedmnácti letech jsem se nechala polapit do mahagonové sítě s hitem od Palette. S maturitním vysvědčením v rukou jsem prokleté červené odlesky obarvila na černo. Po obcházení brigád jsem se mohla víc rozšoupnout a po prvním profesionálním nanesení barvy odbornice z kadeřnického salónu, v mžiku jsem zapomněla na škálu barev z regálů drogérie. V zajetých kolejích vysokoškolského študování popadl mě barvící amok a zatoužila jsem se stát blondýnkou. Pro tento experiment jsem u kadeřnice zvolila blond melíry. V blond melírech se prolínala pestrá barevná škála jen ne odstín, jaký jsem si vyfantazírovala. Řekla jsem si dost a vrátila jsem se k tmavě hnědé barvě, kterou jsem čas od času prozářila čokoládovým přelivem.

Ach ta nevyzpytatelná ženská povaha a znovu jsem byla osvícená blond myšlenkou. Při zemi mě držela obava, abych nepřišla o hřívu a nechuť moji kadeřnice pouštět se do dalšího stahování barvy. Když jsem na facebooku narazila na Olaplex, novinku v barvení, neváhala jsem ani chvíli. Olaplex je revoluce ve světě barvení na bázi originální chemické receptury, kdy se na počkání i z tmavovlásek stávají zlatovlásky bez narušení vlasové struktury. Novinka kadeřnického průmyslu k nám doputovala z Ameriky, kterou odzkoušel i Hollywood v zastoupení hvězd jako Cate Blanchett, Charlize Theron nebo Jennifer Lopez. Od března se do všech koutů republiky rozrůstá um Olaplexu. Boří mýty, že zesvětlování a barvení nemusí ohrozit zdravý vzhled vlasů. Vyzkoušela jsem na vlastní kůži či na vlastní hřívě, jestli kadeřnická modla je hotový zázrak či pouhá hříčka marketingových mozků.

Vybrala jsem si Studio Belle v Brně a na druhém konci zpoza mobilní sítě se mi ozvala Petra Knotková.
„Chcete být úplně blond?“ ne že by mě už pár dnů nezaneprazdňovalo pro jaký odstín se rozhodnout, ale tak trochu mě to přece jenom zaskočilo.
„Moje vlasy a úplně blond?“ nevěřícně se mi vracela myšlenka kadeřnice.
S menším zakoktáním dostala jsem ze sebe: „Chtěla bych spíše tmavou blond.“
Blond hokus – pokus jsem si usmyslela tři dny před narozeninami. Uklidňovalo mě jediné, že pokud by to nedopadlo dobře, slavila bych v plavecké čepici a ani vlásek by nevykoukl ven.

Stahování barvy v režií Olaplexu bylo započato. Po vyfoukání jsem vskutku prokoukla s vlasy, evokující peří slepic, prohánějící se po kurníku a se svítivě žlutým odrostem, mohla bych směle zastoupit oranžovou výstrahu ze semaforu. Vlasový výjev, hodný koupací čepice. Po pracném prohrabování se mezi kousky vlasů ze vzorníkové bible vybrala jsem s kadeřnicí dva odstíny, které mi namíchala do blond koktejlu s Olaplexem jako třešničkou. Po téměř pěti hodinách a odlehčení peněženky o 3250 Kč se mi na zádech pohupovaly zlatavě plavé vlasy.

Barva chytla světleji, než jsem si přála, i tak jsem si ji zamilovala. Schválně jsem nefotila vlasy ihned po akci Olaplexu. Fotky jsem nafotila osmnáct dnů po barvení, kdy se už odrost prodíral na svět, aby výsledek nebyl přikrašlován profi foukanou, která umí divy. Obava, že přijdu, o své pěstěné vlasy se naštěstí nenaplnila a jejich struktura nebyla nijak výrazně poškozená. Trochu cítím, že jsou vlasy sušší, co jistě napraví zábaly. Nalhávala bych vám, kdybych tvrdila, že ani jeden vlásek nemám roztřepený, s čímž jsem se potýkala už před nástupem Olaplexu. Ale ani takto velká modla kadeřnického průmyslu nezbavila konečky načechraného roztřepání. Moji známí nevěřícně kroutí hlavou, jak se mi podařilo zesvětlit vlasy a přitom nezničit je. Olaplex umí hotová kouzla ve stahování barvy vlasů a barvení, ale na moje roztřepené konečky byl i tento pan krátký.


Slyšely jste o revoluci v barvení s Olaplexem? A jak se vám líbí moje vlasová proměna?

vlasy před zásahem Olaplexu