Poslední záchvěv babího léta

Hezký večer dámy a slečny, zkrátka milé ženy!

Když si tak vykračuji městem na jedenácti centimetrových jehlách v úzké pouzdrové sukni, ve které mám co dělat, abych nastoupila do autobusu (zatracené čtyři schodky!), začínám poznávat, jaká jsem povaha. Žádná láska a mír v podání hippies, jsem totiž pořádný nervák.  Daleko od domu, kdy už není možnost vrátit se a přezout se (ale to bych se přezula do čtrnácti centimetrových jehel?), marně hledám odpověď: „Proč jsem si ksakru vzala tyto příšerné boty?“

A to jsem se ještě před pár dny chlubila na facebooku s novým přírůstkem do botníku, který jsem pracně zaznamenala ze všech úhlů a album pojmenovala: Nejpohodlnější botičky pod sluncem. Jenomže ty nejpohodlnější botičky se zdály nejvíc pohodlné při cvičné promenádě po chodbě. Proklínám ty svěrače nohou na chůdách, ale žádný strach, že bych vás při setkání seřvala jako pravidelný štangasta hospůdky nižší cenové kategorie s vytříbenou slovní zásobou za příšerné dlažební kostky na chodníku.

Jen se mě prosím neptejte: „Jak na těch kramflecích můžeš chodit? To tě nebolej nohy?“

Řvu, křičím, až se trochu sama sebe zaleknu, na jakou vysokou tóninu se dovede naladit můj jemný hlásek: „Jasně, že mě bolej nohy a jak!“

Všechny ty významné průpovídky o ladném lehoučkém kroku jsou obyčejné žvásty, jak nalákat další dobrovolnou mučednici. Jenomže jsem dáma, a tak si povyky nechám pro sebe a jenom se vřele usměji a půvabně se otočím na podpatku jako bych kráčela po červeném koberci pro Oscara za drama Krutá bolest života na vysoké noze.

Narazím na kamarádku, ani ji nestačím pořádně pozdravit a už se loučím. Ne že bych nerada poslouchala o tom, jak její maličký má hezké prdíky a umí si pořádně krknout, i když mateřství je pro mě pořád věc neznámá. Jednoduše spěchám… Kamarádku při pohledu na mě, musí napadnout jediné: „Ta snad spěchá ve slimáčím závodě?“

Minulý víkend se mi podařilo do syta vychutnat asi už poslední záchvěv babího léta. Pro velkou milovnici teplého počasí jakou jsem, muselo loučení s létem proběhnout s grácií. Oblékla jsem krajkové šaty, které už jako třetí přírůstek do šatníku přežily bez zkracování. Třeba už moje módní ego dospělo. Přišlo mi, že zkracovat tyto krásné šaty byl by hřích. Mějte se krásně a budu ráda, když mi napíšete, jak se vám líbí outfit?

šaty Guess; naušnice Six; psaníčko Marc Jacobs; boty Stroll

Fanynka májové elegance

Krásné sobotní odpoledne dámy a slečny, zkrátka milé ženy!

Žádné vymalované tvářičky, přísná kritika či do nebes opěvované zkrášovadlo. Ale poodhalení mého šatníku, kde přece jenom nechybí vymalované tvářičky. Šaty jsem si pořídila nedávno. Na ramínku se mi zdály obyčejné, ale přesvědčivá prodavačka mě přiměla, abych si je vyzkoušela, a hned jsem se do nich zamilovala. Třeba už asistentka prodeje byla celá zoufalá, že se jejich butik nezbaví tohoto kousku, zvýrazňující siluetu. Když už tolik fanynek elegance vyzkoušely skvostné šaty a žádné z nich neseděly. 

šaty Comtessa; psaníčko Marc Jacobs; naušnice Six; prsten dárek;

Zlaté psaníčko

Pěkný večer dámy a slečny, zkrátka milé ženy!

Kabelka neodmyslitelně patří k ženě. Dennodenně pojme všechny naše poklady, bez kterých není možné obejít se. Doprovází nás na cestách, do školy, práce či na rande. Správně zvolená kabelka povznese i obyčejný outfit k módnímu trendu. Kabelku volíme zejména podle dané příležitosti. Slavnostnější příležitost si žádá šáhnout po psaníčku.

Než jsem se vrhla do víru nákupního šílenství, jako správná stratéžka zadala jsem si jasný cíl: koupit krásné zlaté psaníčko. Cíl se zdál tak jednoduchý, ale po přechození všemožných obchodů jsem se obávala, že budu muset statečně ustoupit ze svých nároků a budu vděčná za jakékoliv zlaté psaníčko bez honosného podtitulu KRÁSNÉ zlaté psaníčko, ale kdyby bylo alespoň trošinku vzdálené od záplavy mini kabeleček, připomínající kýčovitý maturiťák. Z posledních sil nákupní mánie jsem zamířila do butiku 5.Avenue na Hradčanské v Praze a tam jsem objevila šperk přímo zlatý šperk – psaníčko Marc Jacobs.