sobota 4. července 2015

Pochůzkářka



Hezký večer!


Častokrát slýchávám: „Nudím se…“ Příšerně znuděná společnost, oddaně naslouchající volání virtuálního světa či uvízlá v debatním kroužku nesmyslů skrz zakouřené pohostinství, kde se pivní mok rozlívá na litry, má jediný problém, že postrádá koníčky.

Nikdy ze mě nebyl týmový hráč, abych v houfu tiše táhla za jedno lano anebo v amoku sebeprosazování povyšovala se nad druhými. Proto mi moje vyznání radosti nedovoluje rozeběhnout se za míčem po fotbalovém hřišti, plném nadopovaných žen s vidinou po výhře či synchronizovaným plaváním uvítat příval endorfinů. Čím jsem starší, a doléhá na mě splín, uvědomuji si, jakou sílu v sobě nese matka příroda. Přestože jsem se vždy hlásila k městskému životu a vlastně ani dnes se nevydám k výstupu na Sněžku. Hlava, plná nezodpovězených otázek a kravál všude přítomných ruchů nám brání naslouchat svému srdci. A tak jsem v sobě objevila kouzlo fotografie v roli pochůzkářky krajinou, kde se uprostřed zelené náruče rozléhá ticho v doprovodu ptačího štěbetání i ve křoví zašustí zajíc.


Jak se vám líbí fotky? A jaké jsou vaše nově nalezené hobby?