sobota 27. prosince 2014

Červenozlaté opojení s nostalgií Vánoc


Krásný večer dámy a slečny, zkrátka milé ženy!

Inspiraci pro dnešní příspěvek jsem čerpala od vás. Jedna z mých milých čtenářek se mi v komentáři svěřila (Sandra Ulychová), že by ji zajímalo, jak bude vypadat pečení a dekorování na stole. A tak vás zvu nahlídnout, jak u nás dopadlo štědrovečerní stolování. Tyto Vánoce jsem si to vzala celé pod taktovkou. Měla jsem to do puntíku promyšlené.

Čekání na Ježíška se mělo nést v modrostříbrném opojení. Stačilo pořídit obrus v odstínu královské modré a stříbrný svícen završil by snění o Vánocích. Když jsem naběhla do obchodů, tak nezbývalo mi nic jiného než pozměnit modrostříbrné plány na červenozlaté. Pro tuto slavnostní chvíli máme připravenou speciální sadu talířů, kterou si dovolíme ještě vytáhnout na Silvestra. Sedmým rokem nám u stolu schází babička. Proto jako vzpomínku na ni, kterou si pečlivě chováme v srdci, připravíme jeden talíř navíc. Všichni usedneme ke stolu v tom nejlepším oblečení. Jen brácha tentokrát místo obleku a vázanky zvolil ležérnější styl. Děda jako naše hlava rodiny pronese modlitbu. Rozdáme si vánoční oplatky a každý ze své oplátky nabídne kus tomu druhému. Na oplatkách si pochutnáváme s medem. Máma mně a bráchovi na čele ukazováčkem namaluje křížek. Připijeme si vínem nebo slivovicí (když už jsme se přestěhovali na Moravu, tak je třeba zapadnout) a popřejeme si: „Krásné Vánoce, štěstí a hlavně zdraví!“ Pochutnáme si na rybí polévce a bramborovém salátu s kaprem. Komu nepřijde k chuti kost v krku, jako je třeba brácha, servírujeme řízek. Saláty děláme dva druhy s majonézou, který jde na dračku a light verze s jogurtem je pro mě a mámu.

Na fotce z dekor stolování to vypadá, že jsme jenom čtyři. Přijela k nám rodina, a tak jsme museli dát dohromady další čtyři židle, až nám málem stůl nestačil. Ale víte, jak se to říká, dobří lidé se všude vejdou… Mějte se krásně a ne jen o Vánocích.

P.S.: Nebylo u nás zvykem vydávat se do víru zábavy, ale zhýralé duše po kontaktu s osazenstvem, kde všichni “chodijou“ musí čas od času zhřešit. A tak jsme protancovali hříšně dlouhou noc. Žijeme jen jednou!

Protancovaná hříšně dlouhá noc.
Kvalita nic moc, ale co víc si přát od snímků z disco víru.