středa 24. září 2014

Poslední záchvěv babího léta



Hezký večer dámy a slečny, zkrátka milé ženy!

Když si tak vykračuji městem na jedenácti centimetrových jehlách v úzké pouzdrové sukni, ve které mám co dělat, abych nastoupila do autobusu (zatracené čtyři schodky!), začínám poznávat, jaká jsem povaha. Žádná láska a mír v podání hippies, jsem totiž pořádný nervák.  Daleko od domu, kdy už není možnost vrátit se a přezout se (ale to bych se přezula do čtrnácti centimetrových jehel?), marně hledám odpověď: „Proč jsem si ksakru vzala tyto příšerné boty?“

A to jsem se ještě před pár dny chlubila na facebooku s novým přírůstkem do botníku, který jsem pracně zaznamenala ze všech úhlů a album pojmenovala: Nejpohodlnější botičky pod sluncem. Jenomže ty nejpohodlnější botičky se zdály nejvíc pohodlné při cvičné promenádě po chodbě. Proklínám ty svěrače nohou na chůdách, ale žádný strach, že bych vás při setkání seřvala jako pravidelný štangasta hospůdky nižší cenové kategorie s vytříbenou slovní zásobou za příšerné dlažební kostky na chodníku.

Jen se mě prosím neptejte: „Jak na těch kramflecích můžeš chodit? To tě nebolej nohy?“
Řvu, křičím, až se trochu sama sebe zaleknu, na jakou vysokou tóninu se dovede naladit můj jemný hlásek: „Jasně, že mě bolej nohy a jak!“
Všechny ty významné průpovídky o ladném lehoučkém kroku jsou obyčejné žvásty, jak nalákat další dobrovolnou mučednici. Jenomže jsem dáma, a tak si povyky nechám pro sebe a jenom se vřele usměji a půvabně se otočím na podpatku jako bych kráčela po červeném koberci pro Oscara za drama Krutá bolest života na vysoké noze.

Narazím na kamarádku, ani ji nestačím pořádně pozdravit a už se loučím. Ne že bych nerada poslouchala o tom, jak její maličký má hezké prdíky a umí si pořádně krknout, i když mateřství je pro mě pořád věc neznámá. Jednoduše spěchám… Kamarádku při pohledu na mě, musí napadnout jediné: „Ta snad spěchá ve slimáčím závodě?“

Minulý víkend se mi podařilo do syta vychutnat asi už poslední záchvěv babího léta. Pro velkou milovnici teplého počasí jakou jsem, muselo loučení s létem proběhnout s grácií. Oblékla jsem krajkové šaty, které už jako třetí přírůstek do šatníku přežily bez zkracování. Třeba už moje módní ego dospělo. Přišlo mi, že zkracovat tyto krásné šaty byl by hřích. Mějte se krásně a budu ráda, když mi napíšete, jak se vám líbí outfit?

šaty Guess; naušnice Six; psaníčko Marc Jacobs; boty Stroll