úterý 2. září 2014

Hledám spasitele za foťák, zn. rychle


Hezký den dámy a slečny, zkrátka milé ženy! 
 
Jsem bloggerka, bloguji o své největší vášní o kosmetice a módě. Zdá se to jako velice poklidné hobby, kde nehraje divoká píseň buše, nebo kde nestoupá adrenalin jako před volným pádem s padákem na zádech. Do virtuálního éteru šířím svá moudra, barevnou škálou předávám energii a sem tam na sebe prozradím nějakou tu kulišárnu. Vyzdvihuji kosmetiku, která se netestuje na zvířatech a k odpovědím na komentáře připojuji žluté potvory – smajlíky. Budiž láska a mír!

Občas se ze mě stává pořádná semetrika a najednou ta harmonie a klid kolem tak poklidného hobby je pryč. Do široka úsměv, který zdobí fotografie, se mění v přísnou grimasu. Ano, každý příspěvek si žádá doplnit o obrázek. Koho mám po ruce, tak se v mžiku stává mnou uznávaným fotografem. Ale ne všichni uznávají moje umělecké cítění, proto nastávající fotograf potřebuje menší či větší postrčení. Semetrika, která se ve mně probouzí a bloudí, nemá klidu, dokud nenajde spasitele, co si stoupne za foťák. 

Tentokrát si za foťák stoupl můj bratr. A řeknu vám, že to nebylo vůbec jednoduché. Protože dostat bratra od počítače je čin, hodný Nobelové ceny. Když ještě k tomu připočtu, že v ten den slavil narozeniny a mně se ho podařilo oddělit od medovníku, tak měla bych začít přednášet o přesvědčovacích technikách. 

Zvolila jsem saténové šaty, které jsem v pasu zvýraznila koženým páskem s třásněmi. Pohodlné sandálky Deliberti doplnily outfit. 

šaty Comtessa; boty Deliberti