pondělí 6. dubna 2015

Česko-slovenská pomlázka



Hezké sváteční odpoledne!

Zelený čtvrtek, velký pátek, bílá sobota, velikonoční neděle a pondělí… Žádný výčet pro sklerotiky, aby je nezaskočila atmosféra pomlázek, barevných kraslic, výskotu děvčat, přemlsaných dítek i potácejících se koledníků. Jen moje hlava zaneřáděná šminkami a trendy módních gigantů, nemůže pobrat pointu Velikonoc. Hora testosteronu s blížícími se Velikonocemi upouští uzdu své rozvážnosti a s pošetilostí malého rošťáka se nemůže dočkat, až svou milou pořádně vyšlehá pomlázkou. Že by trest za to, že se čas od času ztrácíme v kulinářském umění; voláme po spáse, když nám vlasy zacpou odpad nebo za tím vším stojí zvednuté prkénko na toaletě, které v nás umí pořádně rozdýmat vztek?

Jako dítě vyrůstala jsem na Slovensku, kde se tradice nesly v mnohem divočejším duchu. Na velikonoční pondělí neprobouzet se za štěbetu ptáků, ale ledovou sprchou. O celé představení se hrdě postaral mužský zástupce rodiny, vybavený kýblem s vodou. Takovýto scénář se u nás doma nikdy neuchytil, jenomže od mých spolužáků se už dalo očekávat cokoliv. Ostýchavější si přišli pro malované vajíčko s říkankou, voňavkou mi pokropili vlasy a pomlázkou pošimrali. Ostřílenější se vydali do sousedství s obávaným kýblem s vodou. A tak jsem jednou využila máminého přítele, který se tak vyžíval v roli vratného. Okusil vodní lázeň od chlapců, kteří za dveřmi očekávali mě. Náš soused se nemohl setřást zaběhlého zvyku. Noc před polévacím pondělkem si kýbl s vodou nechal vychladit na balkoně. Vskutku osvěžující budíček v doprovodu jeho ječící manželky, která syčela samou zlostí, se rozléhal do všech koutů panelové stavby. Babiččino barvité vyprávění, jak častokrát skončila v potoku během velikonočního veselí, mě ubezpečilo, že takovéto nápadníky bych s chutí přenechala svým konkurentkám.  

Proto se zdálo, že česká pomlázka zfušovaná podomácku na koleni či kupovaná v přilehlém krámku, nemohla mě už ničím zaskočit. O opaku mě přesvědčil jeden moravský koledník. Buď mu do hlavy stoupla kořalka, nebo schraňoval výslužku i pro svou přítelkyni. Vajíčko malované mu nestačilo, žadonil o podprsenku!!! Můj bratr měl již od útlého dětství zášť k honbě za děvčatami s prutem zapleteným do pomlázky. Jestli se tomu říká gentlemanství nebo pouhá lenost, tak to je otázka. Jeho kouzlo mu i bez práce rok co rok přináší velikonoční výslužku od sousedky. 


Kolik koledníků se u vás vystřídá za Velikonoce? A na jaké velikonoční tradice nedáte dopustit?