Hezké
sváteční odpoledne!
Zelený
čtvrtek, velký pátek, bílá sobota, velikonoční neděle a pondělí… Žádný výčet
pro sklerotiky, aby je nezaskočila atmosféra pomlázek, barevných kraslic,
výskotu děvčat, přemlsaných dítek i potácejících se koledníků. Jen moje hlava
zaneřáděná šminkami a trendy módních gigantů, nemůže pobrat pointu Velikonoc. Hora
testosteronu s blížícími se Velikonocemi upouští uzdu své rozvážnosti a s pošetilostí
malého rošťáka se nemůže dočkat, až svou milou pořádně vyšlehá pomlázkou. Že by
trest za to, že se čas od času ztrácíme v kulinářském umění; voláme po
spáse, když nám vlasy zacpou odpad nebo za tím vším stojí zvednuté prkénko na
toaletě, které v nás umí pořádně rozdýmat vztek?
Jako
dítě vyrůstala jsem na Slovensku, kde se tradice nesly v mnohem divočejším
duchu. Na velikonoční pondělí neprobouzet se za štěbetu ptáků, ale ledovou
sprchou. O celé představení se hrdě postaral mužský zástupce rodiny, vybavený
kýblem s vodou. Takovýto scénář se u nás doma nikdy neuchytil, jenomže od
mých spolužáků se už dalo očekávat cokoliv. Ostýchavější si přišli pro malované
vajíčko s říkankou, voňavkou mi pokropili vlasy a pomlázkou pošimrali. Ostřílenější
se vydali do sousedství s obávaným kýblem s vodou. A tak jsem jednou
využila máminého přítele, který se tak vyžíval v roli vratného. Okusil
vodní lázeň od chlapců, kteří za dveřmi očekávali mě. Náš soused se nemohl setřást
zaběhlého zvyku. Noc před polévacím pondělkem si kýbl s vodou nechal vychladit
na balkoně. Vskutku osvěžující budíček v doprovodu jeho ječící manželky,
která syčela samou zlostí, se rozléhal do všech koutů panelové stavby. Babiččino
barvité vyprávění, jak častokrát skončila v potoku během velikonočního
veselí, mě ubezpečilo, že takovéto nápadníky bych s chutí přenechala svým
konkurentkám.
Proto
se zdálo, že česká pomlázka zfušovaná podomácku na koleni či kupovaná v přilehlém
krámku, nemohla mě už ničím zaskočit. O opaku mě přesvědčil jeden moravský
koledník. Buď mu do hlavy stoupla kořalka, nebo schraňoval výslužku i pro svou
přítelkyni. Vajíčko malované mu nestačilo, žadonil o podprsenku!!! Můj bratr měl
již od útlého dětství zášť k honbě za děvčatami s prutem zapleteným do
pomlázky. Jestli se tomu říká gentlemanství nebo pouhá lenost, tak to je
otázka. Jeho kouzlo mu i bez práce rok co rok přináší velikonoční výslužku od
sousedky.
Kolik
koledníků se u vás vystřídá za Velikonoce? A na jaké velikonoční tradice nedáte
dopustit?
Žádné komentáře:
Okomentovat