neděle 17. května 2015

Brněnský Majáles 2015



Přeji krásný nedělní večer!

Pořadatelé brněnského majálesu nemohli pro hudební program vybrat lepší datum než moje narozeniny. A tak jsem se sedmého května o rok starší vydala slavit v rytmech české a slovenské produkce.  
Od svých přátel jsem za ta léta posbírala hromadu mouder.
Ale jedna jediná hláška mi utkvěla v hlavě: „Jakmile se vydám mimo Prahu, cítím se bezradně,“ svěřil se mi kamarád.
I když nejsem rodilá Pražanda, deset let v metropoli se na mě přece jenom podepsalo. Moje výlety i po důkladném nastudování online map doprovází obavy i alarmování přítomných kolemjdoucích.

Než jsem se dostala přes dav lidí na tramvajové zastávce Hlavní nádraží, moje zbloudilé volání zachytila žena, vymóděná do svítivě žluté vesty: „Na majáles linka číslo…“
Žádný módní výstřelek či projev originality, ale jen uniforma ve službách dopravního podniku města Brno.
Zavěšená do madla a s prudkým rozjezdem tramvajové mašiny jsem si říkala: „Paní musela mít pořádný čich na majálesové návštěvníky. Protože v elegantním overalu v kombinaci s lehkým svetříkem a krémovými lodičkami s otevřenou špičkou, mohla jsem být odkázaná kamkoliv jinam. Tak třeba na čtení poezie či setkání přátel českého česneku jen ne na bujaré slavnosti pod širým nebem.“

Mladík s posláním securiťáka pro ten den ujal se toho ledabyle.
Kdybych do útrob kabelky ke koženému křiváku, kosmetické taštičce, peněžence a mobilu přibalila mačetu, tak by si to ani nevšiml a s úsměvem by jenom popřál: „Příjemnou zábavu.“
Vzala jsem si program z rukou od promotérky, která s vidinou výdělku už zatoužila po rozhazovačném hýření. Program, který vůbec nekorespondoval s nástupem kapel. Naopak chytrý telefon, rozšířený o aplikaci brněnského majálesu přesně podával informace o časovém harmonogramu. S odbitou šestou hodinou večerní jsem se dočkala první sloky v rytmu Mandrage, kteří na pódiu Excelent zrovna dohrávali. Stánky se zlatavým chmelovým mokem byly obložené masem žíznivců, svírající v rukou jejich největší bohatství plastový kelímek, vybarvený logem brněnského majálesu. V zástupu hitparády tenisek na všechny možné barevné varianty, zbourala jsem mýty o festivalové módě s osmicentimetrovými podpatky.

S neperlivou vodou jako drinkem večera jsem si vysloužila neoficiální titul – jediná střízlivá napříč majálesem. Akce tohoto žánru se dokonale prolínají s pastvou pro žaludeční problémy, kdy pestrá nabídka anti-zdravých pokrmů si jde ruku v ruce. Žaludeční šťávy potrápila jsem bramborovými chipsami se sýrem a s mišmašem z brambor nakrájených špekáčků, podávané v plastové misce.

Výstaviště pohltilo obrovské množství nadšenců muziky napříč Českem a Slovenskem. Proto i tak banální potřeba jako odskočit si na toaletu se stala zkouškou nervů či spíš močového měchýře. Půlhodinové přešlapování v řadě, kdy se mojí hlavní prioritou stalo hlídat si záda, aby na mě dámy v křečích jako při epileptickém záchvatu nevychrstly pivo či obsah žaludku. A přece jsem se dočkala vymodlené kabinky s povalujícím se toaletním papírem na zemi. Pro další dobrodružství od mísy záchodové raději jsem zvolila kadibudku toitoi, kde se tvořily menší rady. Klopýtající osazenstvo pod tíhou společenské únavy, jak se tomu noblesněji říká, dopřálo mým unaveným chodidlům pivní lázeň a to celkem třikrát.

Moje hipkopová duše dychtila po slovenském uskupení Kontrafakt. Po menším – větším popostrkování zaujala jsem strategické místo. Táhlo mě to ještě blíž k víru pódiové šou, ale s mojí útlou postavou jsem i tak si tleskala za výkon hodný sumo bojovníka. Recitál hip-hopu si dal na čas a za dvacetiminutovým zpožděním se skrývaly technické problémy. Moderátorka uvítala Kontrafakt jako největší celebritu majálesu, proto jim mohlo být dopřáno většího prostoru, než nabízelo pódiu Suninvent. Jakmile z reproduktorů rozezněly známé tóny, svíjela jsem se v přehlídce tanečních póz. V davové pěvecké scéně opomenula jsem, že mi schází zlato v hrdle a opřela se do expresivních textů.

S posledním dozvukem potlesku, věnovanému partičce Kontrafakt vydala jsem se k podiu, pojmenovaném jako město Brno, kde se mělo představit Iné Kafe. Vstříc punk rocku, mi jistá šikovná duše pokřtila levou nohavici overalu s čím jiným než s pivem. Ani už nevím, jak jsem se dala do řeči s klukem ve slovenském hokejovém dresu se jménem “ŠATAN“ na zádech. Po chvilce jsem se dozvěděla, že je z Trnavy. Na oplátku jsem se mu svěřila, že zrovna Trnava je moje rodné město.
Po opojení ze shledání bratra a sestry v brněnské kotlině, objali jsme se jako staří známí a z plných plic skandovali jsme „Slovensko! Slovensko! Miro Šatan!“
Ze tmy se vynořila blondýna a fandovi za pukem po ledě vlepila facku. Upovídaný mladík ihned zkrotl.
Dívka s plameny vzteku, šlehajícími z očí řvala na mě: „Já s ním chodím pět let!!!“
Cestou z milostného trojúhelníku dočkala se křtu i pravá nohavice overalu. Schylovalo se ke konci zábavy a ještě jsem zachytila pár hitů od Chinaski. Než jsem splynula s davem, spěchajícím na “šalinu,“ ohlédla jsem se za brněnským majálesem 2015. Zem, posetá odpadky, bude žní pro úklidovou četu a zbloudilec, vykukující z popelnice už si našel hřejivé místečko…


Moje milé čtenářky, máte v oblibě majálesový typ zábavy? A pokud jste navštívily brněnský majáles 2015, tak se do komentářů svěřte se svými prožitky.