neděle 4. září 2016

Hra lží



Krásný večer!

Komplimenty, úsměvy a přísliby laškují s pošramocenou duší i dodávají víru v nadějné vyhlídky. Žádná ješitnost jen šeď s modlou záře, že svět přece jen není, černobílým jevištěm nás znovu a znovu nakopává. Zjizvená duše rázem zapomíná na svou zranitelnost. Oddaně naslouchá líbivým tónům a bez povšimnutí se ocitá polapená v sítí výtečného řečníka. A ta slast, jak se vám motá hlava rozkoší je tak dech beroucí…



Otázkou zůstává, jak se jedinec vyznamená schopnostmi výtečného řečníka? Není k tomu zapotřebí diplom, promovaného odborníka. I obezřetnou mysl snadno a rychle poblázní jedna touha. Touha je hnací silou, která vytváří dojem, že naše uspokojení potřeb je to celé oč tu běží. K dosažení svého do hry vkládáme taktiky mistrů strategie, které se neobejdou bez lží a podvodů. S vítězným zvoláním: „Šach-mat,“ uzavíráme kapitolu.

Někdo moudřejší ode mne, nazval oči jako bránu do duše. Jak, tedy může být upřený pohled z očí do očí, doplněný o nečistou hru lží? Na tuto otázku neumím odpovědět. Vím, že životní lekce se svíravým pocitem uzamknutí se před strachem do jednoznačného: „Už nikdy,“ z nás činí společenské mátohy s jasným statusem outsidra. Já věřím pohledu do psích očí… Zvířecí řeč bez okázalostí sladkých řečiček, servíruje lásku bez poskvrny lidské zhýralostí pořád sumírovat – něco za něco. Sebereflexi posilujeme věhlasnými citáty a motivačními frázemi ze svazků pro úspěšný život, zatímco zapomínáme, že našimi největšími učiteli jsou právě psí přátelé.




Žádné komentáře:

Okomentovat