neděle 31. ledna 2016

Dámská jízda



Hezký večer!

Víkend byl přede mnou a žádné plány na obzoru. Už jsem se viděla zachumlaná v dece, jak popíjím horký čaj se slzou na krajíčku u romantického dojáku. V tom mě zaskočila zpráva od kamarádky. Vyhrála vstup na Tibiza Invites a žadonila o doprovod. Kývla jsem, aniž bych dumala nad tím, jaká to hudební nálož se na mě chystá.

Ještě ten samý den nechala jsem se vlákat do nákupního běsnění a radovala se z nového přírůstku do botníku. Bez rozprav mudrlantů, že je vhodné boty nejprve rozchodit, vyvedla jsem je na dámskou jízdu. Rozdováděné sněhové vločky s místem schůzky na mé tváři. Test nejen výdrže make-upu, ale i adrenalinového výbuchu, jak se udržet na vysoké noze podpatků. Nevinný výkřik: „Ááá!“ doprovázelo klení, postrádající honosnost dámy.

Když jsem se pomalu začala proměňovat z rafinovaného zakuklence v party divu, jakoby mi pohled promrzlého šatnáře naznačoval, že jsem nezvolila vhodný dresscode. Nebo mi jen chtěl pošeptat: „Haló, zabloudila jste?“ Černé mini, poseté zlatým třpytem se nepatřičně vyjímaly v záplavě denimové přehlídky, potisků triček s pohádkovým krtečkem či se sloganem, hlásající životní krédo “F..k,… no stress“.  A tak “no stress“ a rozjely jsme to na parketě jako dvě disko koule. Protože ani kamarádka v sobě nepotlačila slabost ke všemu blyštivému a vyparádila se do flitrů s odlesky do stříbrna. Publikum, toužící po randálu DJ‘s šlo v mžiku spočítat. Až se zdálo, že za věhlasem na vlnách techno hypnózy vydalo se jen pět šťastných výherců v doprovodu kamarádů. Bláhově jsem pohřbila hudební věhlas techna do věčného zapomnění společně s pádem trendu zvonových kalhot…

Jakmile se parket proměnil v lepkavý magnet; pan “Krteček“ se rozvášnil u myšlenky: „Noc je ještě mladá;“ ruské osazenstvo nepobralo, že já “necharašo“ a polsko-dánský zájezd střežil každý náš krok za doprovodu komentářů; nastal čas odkráčet domů. S prohlášením “odkráčet,“ neberte mě vážně. S dvanácticentimetrovými podpatky nejsem stavěná na pěší túru. Při nástupu do taxíku jsem se postarala o nekontrolované krasobruslařské vystoupení pod parou neperlivé vody.
„Nevypadáte na to, že byste poslouchala techno… Byl jsem zvědav, kdo si objednal taxíka do Stormu. Postával tady pan bez bundy s igelitkou, tak jsem si říkal, ten to nebude. A pak jsem viděl vás. Jen jsem nechápal, že vycházíte z toho klubu. Tady se nehraje nic jiného než techno a punk.“