Hezký
večer!
Víkend
byl přede mnou a žádné plány na obzoru. Už jsem se viděla zachumlaná v dece,
jak popíjím horký čaj se slzou na krajíčku u romantického dojáku. V tom mě
zaskočila zpráva od kamarádky. Vyhrála vstup na Tibiza Invites a žadonila o
doprovod. Kývla jsem, aniž bych dumala nad tím, jaká to hudební nálož se na mě
chystá.
Ještě
ten samý den nechala jsem se vlákat do nákupního běsnění a radovala se z nového
přírůstku do botníku. Bez rozprav mudrlantů, že je vhodné boty nejprve
rozchodit, vyvedla jsem je na dámskou jízdu. Rozdováděné sněhové vločky s místem
schůzky na mé tváři. Test nejen výdrže make-upu, ale i adrenalinového výbuchu,
jak se udržet na vysoké noze podpatků. Nevinný výkřik: „Ááá!“ doprovázelo klení,
postrádající honosnost dámy.
Když
jsem se pomalu začala proměňovat z rafinovaného zakuklence v party divu,
jakoby mi pohled promrzlého šatnáře naznačoval, že jsem nezvolila vhodný
dresscode. Nebo mi jen chtěl pošeptat: „Haló, zabloudila jste?“ Černé mini,
poseté zlatým třpytem se nepatřičně vyjímaly v záplavě denimové přehlídky,
potisků triček s pohádkovým krtečkem či se sloganem, hlásající životní
krédo “F..k,… no stress“. A tak “no
stress“ a rozjely jsme to na parketě jako dvě disko koule. Protože ani
kamarádka v sobě nepotlačila slabost ke všemu blyštivému a vyparádila se
do flitrů s odlesky do stříbrna. Publikum, toužící po randálu DJ‘s šlo
v mžiku spočítat. Až se zdálo, že za věhlasem na vlnách techno hypnózy
vydalo se jen pět šťastných výherců v doprovodu kamarádů. Bláhově jsem
pohřbila hudební věhlas techna do věčného zapomnění společně s pádem
trendu zvonových kalhot…
Jakmile
se parket proměnil v lepkavý magnet; pan “Krteček“ se rozvášnil u
myšlenky: „Noc je ještě mladá;“ ruské osazenstvo nepobralo, že já “necharašo“ a
polsko-dánský zájezd střežil každý náš krok za doprovodu komentářů; nastal čas odkráčet
domů. S prohlášením “odkráčet,“ neberte mě vážně. S dvanácticentimetrovými
podpatky nejsem stavěná na pěší túru. Při nástupu do taxíku jsem se postarala o
nekontrolované krasobruslařské vystoupení pod parou neperlivé vody.
„Nevypadáte
na to, že byste poslouchala techno… Byl jsem zvědav, kdo si objednal taxíka do
Stormu. Postával tady pan bez bundy s igelitkou, tak jsem si říkal, ten to
nebude. A pak jsem viděl vás. Jen jsem nechápal, že vycházíte z toho klubu.
Tady se nehraje nic jiného než techno a punk.“
Žádné komentáře:
Okomentovat