úterý 17. listopadu 2015

Ohlušující ticho strachu a bezmoci francouzské trikolóry




Zdravím vás s pochmurnější náladou!


Listopadový pátek třináctého se nesmyvatelnou tuší vepsal do temných dějin teroru. Pompéznost francouzské noblesy nad Seinou ochromila panika zpoza hořkosti střelného prachu a ozvěn výbuchů bomb jako bezhlavé krvavé jatka teroristického útoku IS. Koncertní síň Bataclan, fotbalový stadion Stade de France… Hrozivé svědectví přeživších o ortelu smrti a vzlykající těla, omráčená v kaluži cizí krve. Ohlušující ticho strachu a bezmoci z Francie se nezadržitelným krokem přeneslo na celou Evropu. „Už ani doma nejsme v bezpečí,“ rezonující zvěst se uhnízdila v nás.

Ve jménu svobody slova Facebook zavalila lavina, kdy téměř každý měl tendenci vyjádřit se či přinejmenším tiše vybarvit si profilový obrázek do francouzské trikolóry. Teroristický útok rozdělil přívržence sociální sítě do neoblomných táborů. Jeden zastává zavrhnutí přívalu uprchlíků a vymanit se jednou pro vždy z evropského cítění nekonečné solidarity. Další na to reaguje, že je nutné ubránit se škatulkování a uprchlíkům pomoci. Na to celé se nabalují zarmucující statusy, jak čišíme negativismem. A marné hledání odpovědi: „PROČ???“

 
librestock

Docela mě dráždí pomyšlení, kde se u představitelů evropského zastoupení bere ta kuráž k migrační krizi? Kuráž vystát konfliktní rozbroje rozséváním solidárního útočiště. Hloubka procítění, kdy zápolíme s rasistickými a xenofobními vzorci chování, nám utkvěla jako pokora ruinování z let druhé světové války. Jako bychom se mučivou touhou pomoci, káraly za miliony padlých životů v globálním ozbrojeném střetu. Či očistit svou vinu, kterou si z generace na generaci předáváme jako šrám z boje s nacismem. A proto se zdáme tak bezmocní…

Po tragédii v Paříži IS rozpoutal nejen vlnu paniky, kdy i zvuk petardy rozbuší nám srdce hrůzou, ale vtrhl nám do demokratického uspořádání. Volnost pod doktrínou strachu už nikdy nebude tak volná. Není se čemu divit, vstupujeme do světa, kdy řidičské oprávnění budeme prokládat zbrojním pasem s úsilím ochránit sebe a svou rodinu.

IS nezná slitování. Jejich činy jsou opravdovým zvěrstvem. A slovo je nezastaví. I přes poslední události odolávám škatulkování. Obhajuji však svůj názor, že příval uprchlíků byl velice chybným krokem. Doma jsem v Evropě a chci se tady cítit bezpečně! Moje mysl rovněž se upíná k nezodpovězenému: „PROČ?“ Nemá však smysl tápat v bludném kruhu, ale přiznat si, že nám válku vyhlásil surový bojovník fanatismu ve jménu Alláha.


Sledujete dění francouzského teroru? A jaký je váš názor na celou událost?