Vybarvená paletka NARS ISSIST

I přes rozbouřená mračna přeji krásné odpoledne!

Své životní patálie ponechám stranou a znovu zabrousím do víru dekorativního zkrášlování. Pomocníkem se mi stala paletka NARS ISSIST, která v sobě skrývala bohatou nadílku tvářenek, bronzeru, rozjasňovače i lesku na rty.

Vydala jsem se do Sephory s myšlenkou bez výčitek podlehnout NARS rozjasňovači. Protože jsem na něj měla načtenou samou chválu. Kdyby se nákupní manévry daly klasifikovat jako jazykové dovednosti, kterými dolaďujeme životopisy, tak by ze mě byla zdatná nákupčí na pokročilé úrovni. A tak se trochu stydím přiznat, že při výběru rozjasňovače jsem se cítila jako Alenka v říši divu. Po celá ta léta make-up pobláznění obešla jsem se bez jeho služby. Nakonec dala jsem na radu nákupní asistentky a mým úlovkem se stala paletka.

Po rozbalení paletky ISSIST, na kterém si NARS tým nechal opravdu záležet, se mi představila plastová krabička v celé své kráse. Zrcadlo na vnější straně paletky, vyšperkované logem značky vyzdvihovalo design obalu na originální kousek. Navíc vnější strana paletky se mi nejednou osvědčila i jako praktické zrcátko. A vevnitř bylo schované ještě jedno zrcátkové překvapení, aby make-up úpravy měly prostor.

Istria lesk na rty – světlounce růžový až průhledný lesk na rty, u kterého jsem zejména ocenila, že nelepil a nevysušoval. Protkaný byl třpytivým závojem, třpytky se na rtech jakoby vytratily a zůstal jenom sexy lesk. Líbil se mi na nahých rtech či na lehkém zvýraznění konturkou a stejně tak i přes sytou rtěnku. Pěnový aplikátor umožnil snadnou aplikaci. Ale jak už to tak bývá, lesky napříč značek nerozumí si s jídlem a pitím. Proto i věhlasná značka jakou je NARS, s lehkou svačinkou nebylo stopy po lesku.

Tvářenky – tři ruměnce, mezi kterými jsem rozlišovala pouze v odlišném barevném provedení.

Enrapture blush – cihlová barva.

Enthralled blush – z trojice tvářenek byl právě tento odstín do červena vyladěný třpytivým povrchem. Po nanesení na tváře, třpytky splynuly do ztracena.

Roman Holiday blush - překrásná “brabie“ růžová barvička.

Tvářenky spojovala výdrž po celý den a musím uznat, že jak jsem si vždy pochvalovala MAC tvářenky, tak NARS je překonal.

Albatros highlighting blush powder – s pudrovým rozjasňovačem ve zlatavém nádechu vyhrála jsem si pod obočí, do vnitřního koutku oka a na lícní kosti. Jak jsem ho okukovala v Sephoře, tak zlatavý odstín mě dost vyděsil. Odvážila jsem se a na kůži vypadal fantasticky.

Laguna bronzing powder – pudrový bronzer v ideálním odstínu, který bude slušet bledulkám i milovnicím opálené kůže. Bez opravování vydržel po celý den a neobsahoval třpytky.

Klady:

• originální design obalu, 
• lze využít i jako zrcátko, 
• multifunkční pomocník, 
• cestovní balení, 
• lesk na rty nelepí a nevysušuje, 
• krásné odstíny tvářenek, 
• tvářenky vydržely po celý den, 
• stejně tak i rozjasňovač a bronzer vydrřely po celý den.

Zápory:

• vyšší pořizovací cena.

Znáte paletku NARS ISSIST? Neumíte si představit svůj make-up rituál bez rozjasňovače nebo se bez něj hravě obejdete?

NARS Enrapture Blush, NARS Enthralled Blush, NARS Roman Holiday Blush,

NARS Albatros Highlighting Blush Powder, NARS Laguna Bronzing Powder

NARS Istria Lip Gloss

NARS Istria Lip Gloss

NARS Istria Lip Gloss

bez blesku: Istria Lip Gloss, Enrapture Blush, Enthralled Blush, Roman Holiday Blush, Albatros Highlighting Blush Powder, Laguna Bronzing Powder

s bleskem: Istria Lip Gloss, Enrapture Blush, Enthralled Blush, Roman Holiday Blush, Albatros Highlighting Blush Powder, Laguna Bronzing Powder

Brněnský Majáles 2015

Přeji krásný nedělní večer!

Pořadatelé brněnského majálesu nemohli pro hudební program vybrat lepší datum než moje narozeniny. A tak jsem se sedmého května o rok starší vydala slavit v rytmech české a slovenské produkce.  

Od svých přátel jsem za ta léta posbírala hromadu mouder.

Ale jedna jediná hláška mi utkvěla v hlavě: „Jakmile se vydám mimo Prahu, cítím se bezradně,“ svěřil se mi kamarád.

I když nejsem rodilá Pražanda, deset let v metropoli se na mě přece jenom podepsalo. Moje výlety i po důkladném nastudování online map doprovází obavy i alarmování přítomných kolemjdoucích.

Než jsem se dostala přes dav lidí na tramvajové zastávce Hlavní nádraží, moje zbloudilé volání zachytila žena, vymóděná do svítivě žluté vesty: „Na majáles linka číslo…“

Žádný módní výstřelek či projev originality, ale jen uniforma ve službách dopravního podniku města Brno.

Zavěšená do madla a s prudkým rozjezdem tramvajové mašiny jsem si říkala: „Paní musela mít pořádný čich na majálesové návštěvníky. Protože v elegantním overalu v kombinaci s lehkým svetříkem a krémovými lodičkami s otevřenou špičkou, mohla jsem být odkázaná kamkoliv jinam. Tak třeba na čtení poezie či setkání přátel českého česneku jen ne na bujaré slavnosti pod širým nebem.“

Mladík s posláním securiťáka pro ten den ujal se toho ledabyle.

Kdybych do útrob kabelky ke koženému křiváku, kosmetické taštičce, peněžence a mobilu přibalila mačetu, tak by si to ani nevšiml a s úsměvem by jenom popřál: „Příjemnou zábavu.“

Vzala jsem si program z rukou od promotérky, která s vidinou výdělku už zatoužila po rozhazovačném hýření. Program, který vůbec nekorespondoval s nástupem kapel. Naopak chytrý telefon, rozšířený o aplikaci brněnského majálesu přesně podával informace o časovém harmonogramu. S odbitou šestou hodinou večerní jsem se dočkala první sloky v rytmu Mandrage, kteří na pódiu Excelent zrovna dohrávali. Stánky se zlatavým chmelovým mokem byly obložené masem žíznivců, svírající v rukou jejich největší bohatství plastový kelímek, vybarvený logem brněnského majálesu. V zástupu hitparády tenisek na všechny možné barevné varianty, zbourala jsem mýty o festivalové módě s osmicentimetrovými podpatky.

S neperlivou vodou jako drinkem večera jsem si vysloužila neoficiální titul – jediná střízlivá napříč majálesem. Akce tohoto žánru se dokonale prolínají s pastvou pro žaludeční problémy, kdy pestrá nabídka anti-zdravých pokrmů si jde ruku v ruce. Žaludeční šťávy potrápila jsem bramborovými chipsami se sýrem a s mišmašem z brambor nakrájených špekáčků, podávané v plastové misce.

Výstaviště pohltilo obrovské množství nadšenců muziky napříč Českem a Slovenskem. Proto i tak banální potřeba jako odskočit si na toaletu se stala zkouškou nervů či spíš močového měchýře. Půlhodinové přešlapování v řadě, kdy se mojí hlavní prioritou stalo hlídat si záda, aby na mě dámy v křečích jako při epileptickém záchvatu nevychrstly pivo či obsah žaludku. A přece jsem se dočkala vymodlené kabinky s povalujícím se toaletním papírem na zemi. Pro další dobrodružství od mísy záchodové raději jsem zvolila kadibudku toitoi, kde se tvořily menší rady. Klopýtající osazenstvo pod tíhou společenské únavy, jak se tomu noblesněji říká, dopřálo mým unaveným chodidlům pivní lázeň a to celkem třikrát.

Moje hipkopová duše dychtila po slovenském uskupení Kontrafakt. Po menším – větším popostrkování zaujala jsem strategické místo. Táhlo mě to ještě blíž k víru pódiové šou, ale s mojí útlou postavou jsem i tak si tleskala za výkon hodný sumo bojovníka. Recitál hip-hopu si dal na čas a za dvacetiminutovým zpožděním se skrývaly technické problémy. Moderátorka uvítala Kontrafakt jako největší celebritu majálesu, proto jim mohlo být dopřáno většího prostoru, než nabízelo pódiu Suninvent. Jakmile z reproduktorů rozezněly známé tóny, svíjela jsem se v přehlídce tanečních póz. V davové pěvecké scéně opomenula jsem, že mi schází zlato v hrdle a opřela se do expresivních textů.

S posledním dozvukem potlesku, věnovanému partičce Kontrafakt vydala jsem se k podiu, pojmenovaném jako město Brno, kde se mělo představit Iné Kafe. Vstříc punk rocku, mi jistá šikovná duše pokřtila levou nohavici overalu s čím jiným než s pivem. Ani už nevím, jak jsem se dala do řeči s klukem ve slovenském hokejovém dresu se jménem “ŠATAN“ na zádech. Po chvilce jsem se dozvěděla, že je z Trnavy. Na oplátku jsem se mu svěřila, že zrovna Trnava je moje rodné město.

Po opojení ze shledání bratra a sestry v brněnské kotlině, objali jsme se jako staří známí a z plných plic skandovali jsme „Slovensko! Slovensko! Miro Šatan!“

Ze tmy se vynořila blondýna a fandovi za pukem po ledě vlepila facku. Upovídaný mladík ihned zkrotl.

Dívka s plameny vzteku, šlehajícími z očí řvala na mě: „Já s ním chodím pět let!!!“

Cestou z milostného trojúhelníku dočkala se křtu i pravá nohavice overalu. Schylovalo se ke konci zábavy a ještě jsem zachytila pár hitů od Chinaski. Než jsem splynula s davem, spěchajícím na “šalinu,“ ohlédla jsem se za brněnským majálesem 2015. Zem, posetá odpadky, bude žní pro úklidovou četu a zbloudilec, vykukující z popelnice už si našel hřejivé místečko…

Moje milé čtenářky, máte v oblibě majálesový typ zábavy? A pokud jste navštívily brněnský majáles 2015, tak se do komentářů svěřte se svými prožitky.  

Narozeninové hloubání

Hezký večer!

Kdo si hraje, nezlobí. Víte, jaká je moje nejoblíbenější hra? Hádej kolik mi je let? Není to žádný hit zábavy, při které se sejde partička kamarádů, kteří zoufají, co s načatým večerem či celá rodinka, která si neví rady, co s ratolestmi. Jen škádlení zvídavé nátury.

Naposled mi bylo odpovězeno: „Devatenáct.“

S neoblomností věčného dítěte, co věří na zázraky a lásku; bláznivými módními kreacemi a nakažlivým smíchem, který rozdýmá bránici i toho největšího suchara; můžu obelhávat širé okolí. Ale datum narození, zakotvený v občanském průkazu neúprosně hlásá, že je ze mě velká holka. A tak minulý čtvrtek jsem si na dortu sfoukla dvacet devět svíček. Vlastně jen devatenáct, protože víc jsme v domácí zásobě nenashromáždili. I přesto měli moje plíce, co dělat, aby si poradili s vlajícími plameny rozbouřených svíček.

Když se mi jako pubertálnímu kvítí rozevřela brána nočního života, tak se mi skupinka pětadvacetiletých fanynek disko melodií zdála až moc přestárlá. Dneska kdybych okupovala parket se svým pošetilým mladším já, dospívající mysl by si i dělala starosti, jestli tak divoké rytmy zvládnu ve zdraví…

Jak ten čas plyne a z roka na rok přidává na rychlosti, tak si říkám: „Kdy už dospěji?“

Kdy mě přestane lákat vyzut si boty a bosýma nohama v orosené trávě pozdravit nový den, vykřičet ze sebe všechnu tu tíhu smolných dnů na pahorku hor nebo se jen tak unášet zasněným rozjímáním? Jedno vím jistě, třebaže mě bude ze zrcadla hypnotizovat vrásčitá tvář, nezapomenu na tu dívenku, která našla sílu usmát se, i když srdce krvácelo. 

Mějte se krásně a každý svůj den završte pořádným americkým úsměvem.