čtvrtek 22. prosince 2016

Ta, co to umí rozbalit v kuchyni



Hezký večer!

Jako dvouleté dítko jsem se chopila výpomoci v kuchyni a loupala jsem skořápky vařených vajíček. Máma oněměla úžasem a už mě viděla na postu šéfkuchařky v michelinské restauraci. Když jsem však byla starší, odmítala jsem se zdržovat u sporáku a kulinářské umění zahrnovalo míchaná vajíčka s horkým čajem. A dostala jsem nálepku: „Ta, co nevaří, nepeče.“




Po rozloučení u mamahotelu, vhozená do víru sebevědomého osamocení a s neutuchajícím kručením v břiše, řekla jsem si, že bych té věci dominující v kuchyni se čtyřmi plotýnky, mohla dát přece jen šanci. A tak jsem všem vyrazila dech, když jsem domů o Vánocích dotáhla krabice se čtrnácti druhy cukroví.

Tuto tradici zastávám dodnes a vánoční cukroví je na mně. A dostala jsem nálepku: Ta, co to umí rozbalit v kuchyni.

Moje milé čtenářky, jak jste na tom, pečete, nepečete vánoční cukroví?