středa 30. prosince 2015

Jsem FIFLENA!


Krásný večer!


„Těší mě, říkejte mi FIFLENA!“ Zatímco sečtělé kapacity tíží migrace uprchlíků; zhouba, ukrytá v palmovém oleji či uvolněná morálka dnešních teenagerů, oddávající se kopulačnímu dobrodružství pod vlivem lidové sloky: „Kámen šuká cihlu;“ moje maličkost se rozjímá na blogo scéně. Ano, jsem blogerka… Nemám šajnu, jaké je řešení maticové rovnice, ani si nepoklábosím u šálku zeleného čaje o kvantové fyzice. Zato i o půlnoci vám odříkám luxusní módní domy; poradím, kam se vydat za zkrášlovací procedurou i jak se oháknout na konkrétní příležitost.

Jehly, výstřihy, kratší šaty a ještě kratší šaty, to je kuráž jedné fifleny. Dlouhá hříva ve věčném zatracení peroxidového lektvaru. A ani krok bez houpavého zaváží zpoza luxusní výstřednosti kabelky.
Strhující modla zrcadlové vášně s nadupaným arzenálem kosmetických skvostů, z nevinného prohození: „Za pět minut už jdu,“ se protáhne ve škádlící prověrce nervů. Nevyhaslá oddanost make-up parády s pompézností za každé situace. Oduševnělý přístup k světu, skrz píli choreografie flirt dance, v rozvášněné atmosféře svíjení se do póz královny parketu. A jen opakující se risk, ohlušující katarze v nákupní rošádě. Osobnost křehule perfektně dolaďuje psí holčička Čučoriedka s hvězdnými manýry, neukázněné povahy při střetu s konkurencí. Čtyřnohý mazel se pyšní s garderobou do každého počasí. V růžové čepičce odolává ledovému větru a v lehkých šatech zpoza ptačího orchestru zdraví pozvolna probouzející zeleň, ochablou panováním zimy. Jakoby to nestačilo, čas od času se nakrucuji před fotoaparátem ve věčném zachycení emocí na obdiv se sebevědomím
fotomodelky.

librestock.com


Facebook jako bezedná studnice mouder přihrála mi status, který se v mžiku proměnil v rozvášněnou diskuzi jednoho zklamání. Jednoho zklamání, které ženy s ambicemi blogerky, modelky nebo moderátorky se zálibou podtrhnout svou osobnost make-upem, zaškatulkovalo do podvědomí nebezpečné odrůdy fiflen…  

Ano, jsem, jaká jsem… Pro někoho až dost zmalovaná, výstřední či namyšlená. Ale jsem to já bez přetvářky zalíbit se. Usmívám se, přestože srdce svírá bolest. Přistižená v melancholii osudu, ztrácím se v slzách. I z té největší porážky oklepu se a znovu vydávám se správným směrem. Směji se z plných plic a občas křičím. Jsem přímá, tvrdohlavá, konzervativní, trpělivá, klidná. Ale není radno mě příliš provokovat. To je pak pořádné rodeo. Kapánek nevrlá ze zlomeného nehtu, ukrytá v pudru se rvu o slovo. Neposedím v koutě, nesplynu s davem, poslušně odkývat cizí názory pro klid duše. Zábavu nenasávám v oparu cigaretového kouře či v neukočírované panákové smršti. Věřím v upřímnost, v sílu slova “děkuji“ a v pohádkové poselství: „Žili spolu šťastně, až dokud je smrt nerozdělila.“



Fiflena Miss Alexy