pondělí 11. prosince 2017

Černý pasažér



Bylo léto a já jsem čekala na tramvaj. Na zastávku přistoupili dva kluci, kterým se kolem krku vinuli hadi.



„Cože hadi? To se mi asi jen zdá. Vždyť jsem krátkozraká, tak to bude určitě šála. Když jsou při třiceti stupňových vedrech IN chlupaté nazouváky k plavkám, tak třeba je dalším módním hitem – srpen strávit zachumlaní v šále. Jen se ke mně tento trend ještě nedostal a to je celé,“ pomyslela jsem si.

Šály, svíjející se v elegantním rytmu, kopírující každý krok mladíků, nenechaly mě v klidu. A raději nastoupila jsem do posledního vagónu v domnění, že budu, co nejdál od těch dvou extrovertů.

„Ne, oni nastupují za mnou!“ vnitřní nářek rezonoval celým mým tělem.

Nasvícená večerní tramvaj jasně objasnila, že černými pasažéři jsou skutečně hadi!!! Fantazie se mi spustila na plné obrátky. Začala jsem tvořit hororový scénář, jak po uštknutí hadem na trase Nádraží Podbaba až Florenc naposledy vydechnu. A tak mladá… 

Ani nevím, kde jsem vzala tu kuráž – postavit se svému strachu čelem. Vytáhla jsem z kabelky mobil a hlavně nenápadně jsem se pokoušela zachytit tento moment. Protože kdo by mi to asi tak uvěřil. 

„Slečno, když si nás chcete vyfotit, můžeme k vám blíž,“ přiznávám, postrádala jsem špionážní předpoklady.

Nejen pro krásu se musí trpět, ale i pro dobrou fotku se musí něco překousnout a odpověděla jsem s nejistým úsměvem: „Dobře.“ 



A s jakým zajímavým zvířátkem jste se vy naposledy potkali v MHD?