Bylo léto a já jsem čekala na tramvaj. Na zastávku
přistoupili dva kluci, kterým se kolem krku vinuli hadi.
„Cože
hadi? To se mi asi jen zdá. Vždyť jsem krátkozraká, tak to bude určitě šála.
Když jsou při třiceti stupňových vedrech IN chlupaté nazouváky k plavkám, tak
třeba je dalším módním hitem – srpen strávit zachumlaní v šále. Jen se ke
mně tento trend ještě nedostal a to je celé,“ pomyslela jsem
si.
Šály, svíjející se v elegantním rytmu,
kopírující každý krok mladíků, nenechaly mě v klidu. A raději nastoupila
jsem do posledního vagónu v domnění, že budu, co nejdál od těch dvou
extrovertů.
„Ne,
oni nastupují za mnou!“ vnitřní nářek rezonoval celým mým
tělem.
Nasvícená večerní tramvaj jasně objasnila, že černými
pasažéři jsou skutečně hadi!!! Fantazie se mi spustila na plné obrátky. Začala
jsem tvořit hororový scénář, jak po uštknutí hadem na trase Nádraží Podbaba až
Florenc naposledy vydechnu. A tak mladá…
Ani nevím, kde jsem vzala tu kuráž – postavit se
svému strachu čelem. Vytáhla jsem z kabelky mobil a hlavně nenápadně jsem
se pokoušela zachytit tento moment. Protože kdo by mi to asi tak uvěřil.
„Slečno, když si nás chcete vyfotit, můžeme k vám
blíž,“ přiznávám, postrádala jsem špionážní předpoklady.
Nejen pro krásu se musí trpět, ale i pro dobrou
fotku se musí něco překousnout a odpověděla jsem s nejistým úsměvem: „Dobře.“
A s jakým zajímavým zvířátkem jste se vy
naposledy potkali v MHD?
Žádné komentáře:
Okomentovat