Bylo nebylo jedno království, tedy 1+kk
s rozbitou mikrovlnkou a kapající baterií v koupelně. Co by to bylo
za pohádku, kdyby v ní chyběla princezna? Mnoho krásy nepobrala ani není
nejchytřejší. Za to olomoucké tvarůžky jsou jejím kulinářským skvostem a
z let povinné školní docházky si nese přezdívku žirafa. Aby už naše
pohádka mohla začít, chybí nám ještě urostlý a nebojácný princ. Tady ho máme –
sto šedesáti centimetrová kostnatá postava. Uprostřed hlavy se mu leskne pleška
jak zrcadlo. Od puberty se ho drží představa, že je dvojníkem Mitcha Buchannona
z legendární Pobřežní hlídky.
Princ s princeznou ruku v ruce
procházejí vánoční trh, tiše švitoří a plnými doušky nasávají kouzlo adventu.
Opodál muž v červeném kostýmu zvrací u stánku s horkým grogem. V rukou
svírá bílý plnovous s lahví rumu a pokřikuje na vyděšené kolemjdoucí: „Co
čumíte?! Děcka nechtěj Santu. Chtěj Ježíška, tak mám z toho depku!“
Princeznu láká vůně pečených kaštanů,
jenomže princ se nemůže odtrhnout od kádě šupinatých krasavců, mrskající sebou jakoby
se předháněli, kdo bude dřív na talíři.
„Kupme si jednoho,“ princ škemrá jako
malé dítě.
„Co bychom asi tak s ním dělali?
Zapomněls, pojedeš se mnou k mámě. Tam budeš mít hezky naservírovaného
kapříka.“
„Bylo by fajn udělat si před Vánoce.
Jenom pro nás dva,“ rozmazlený fracek to nevzdává.
Princezna nakonec kývne, ale určitě ne
kvůli jeho krásně šilhajícím očím, ale za příslib erotických hrátek.
„A kdo tu rybu zabije?“ ptá se
princezna.
„S tím si ty nedělej starosti. Máš přece
mě, divočáka“ a plácne ji po zadku.
Po pár hodinách je omrzelo vystoupení
šupinatého přítele z koupelny. Možná očekávali manéž v delfíním
stylu. Princezna mu do ruky vložila nůž.
Zkameněle hledí na dlouhou ostrou čepel
a bytem se nese výkřik: „Ty jseš blázen! To mám zabít Pepíčka?!“
Vraždící náčiní pokládá na stůl a utíká
ven.
„Jasně,
jasně… jen Milášková matička umí to nejlepší linecké cukroví. Jedině ona je tak
úžasně báječná, ona umí přece všechno. A jak já ji úžasně nesnáším. Však já ti
ukážu, jaký máš ve mně klenot! Ještě se uvidí, od koho ti tento rok bude více
chutnat. Ani na tom nic nebylo… a do trouby s tím. Proč mě to nenapadlo
dřív? Byla to docela zábava.“
Oči zalité slzami, posmrkaný kapesník pevně
tiskne k hrudi a se zatajeným dechem sleduje sladkou romanci Pretty woman.
Až lehký vánek, který k ní nese jakýsi zápach, nazvedne ji z křesla a
rychle se rozběhne do kuchyně. Spálená srdíčka ani zdaleka nepřipomínají cukroví
z kuchyně Miláškovi mámy.
Pobrukuje si tóny vánoční balady, která
zní z rádia a s plným kufrem dárků odjíždí z nákupního centra. Chvilka
nepozornosti a čelně se srazí s Audi R8.
Mladík s nagelovaným čírem,
nazdobený těžkým zlatým řetězem s ještě těžším přívěskem s nápisem
KING vyskočí z vozu a křičí do iphonu: „Ty vole nějaká kráva mě
nabourala!“
„No, no, trochu úcty. Neměl byste se
spíše zeptat, jestli jsem v pořádku?“ brání se princezna.
„Myslíš, že mě to jako zajímá? Podívej
se, cos provedla,“ vzteká se mladík.
To nic není, to je jenom škrábanec, ale
co moje auto.“
„Tak ta tvá plechovka je mi ukradená.
Ale umíš si slečinko představit, kolik bude stát ten škrábanec na prcilapači?“
Renault Clio si vzali na starost drsní
hoši z autoopravny, potetovaní bez kousíčku holé kůže. Čtyřiadvacátého
prosince sehnat dvě volné místa v autobuse do Brna se zdá jako nadlidský výkon.
Přece jenom teta Štěstěna si našla svůj drahocenný čas i na princeznu
s princem a podaří se jim koupit jízdenky, ale každý jede s jinou společností.
Princovi se v autobuse Eurolines na cestě po D1 rozezvoní mobil,
oznamující novou textovku.
„Milášku, vedle mě sedí divnej týpek. Pořád
dělá, že mu něco spadlo a ve skutečnosti očuchává moje nohy,“ čte si textovku
princ a hned odepisuje: „Vopičko, to si nevybereš. Vedle mě sedí děsně šeredná
ženská s beďarama.“
Odešle zprávu a mrkne na dívku vedle
sebe, která mu vypraví o focení pro Playboy.
Je čas Ježíška, pod stromečkem se
zaplňují dárečky. Princezna vytahuje dárky z růžového kufru, aby také
přispěla svou nadílkou. Diví se jakoby překrásný zlatý balicí papír se sobami
viděla poprvé a jak počítá tak počítá, jeden dárek chybí.
„Holčičko, pojď sem a řekni mi, co se
tady píše?“ a děda ukazuje na modrobílou krabičku.
Šestiletá vnučka luští písmena: „V-I-A-G-R-A,
dědo.“
Starý muž si hrdě stoupne, krabičku
životabudiče zašoupne do náprsní kapsy u košile a pronese: „Rodino moje, mějte
se tady krásně, já odcházím za Maryšou.“
Matka princezny rozvazuje nařasenou
červenou stuhu a zpod zlatého celofánu vykoukne gigantický vibrátor. Žena neví,
jestli má dřív poděkovat dceři či schovat studem zarudlou tvář.
„Ségra,
ty se nezdáš. Sice je pravda, že jako teenager jsem si přál nafukovací frndu,
ale umělý pinďour, to už abych měl nahnáno přitulit se ke své vlastní ženě,“ pomyslí si bratr
princezny.
Nakoukne princovi přes rameno na obal
DVD a pokračuje: „Hm, Roztoužené dírky, u
ségry taky nebude nuda.“
„Teto, teto, co je to Viagra?“ ptá se
zvídavá neteř.
Princezna si zhluboka vydechne, podívá
se na akvárko s Pepíčkem a vzpomene si: „Ta dívka s malým pejskem…
měla ten samý kufr jako já. Musely jsme si je vyměnit.“
.gif)
