Hezký
večer!
Jako
dvouleté dítko jsem se chopila výpomoci v kuchyni a loupala jsem skořápky
vařených vajíček. Máma oněměla úžasem a už mě viděla na postu šéfkuchařky v michelinské
restauraci. Když jsem však byla starší, odmítala jsem se zdržovat u sporáku a kulinářské
umění zahrnovalo míchaná vajíčka s horkým čajem. A dostala jsem nálepku: „Ta,
co nevaří, nepeče.“
Po
rozloučení u mamahotelu, vhozená do víru sebevědomého osamocení a s neutuchajícím
kručením v břiše, řekla jsem si, že bych té věci dominující v kuchyni
se čtyřmi plotýnky, mohla dát přece jen šanci. A tak jsem všem vyrazila dech,
když jsem domů o Vánocích dotáhla krabice se čtrnácti druhy cukroví.
Tuto
tradici zastávám dodnes a vánoční cukroví je na mně. A dostala jsem nálepku:
Ta, co to umí rozbalit v kuchyni.
Moje
milé čtenářky, jak jste na tom, pečete, nepečete vánoční cukroví?
Žádné komentáře:
Okomentovat