Hezký den dámy a slečny, zkrátka milé ženy!
Jsem bloggerka, bloguji o své největší vášní o
kosmetice a módě. Zdá se to jako velice poklidné hobby, kde nehraje divoká
píseň buše, nebo kde nestoupá adrenalin jako před volným pádem s padákem
na zádech. Do virtuálního éteru šířím svá moudra, barevnou škálou předávám
energii a sem tam na sebe prozradím nějakou tu kulišárnu. Vyzdvihuji kosmetiku,
která se netestuje na zvířatech a k odpovědím na komentáře připojuji žluté
potvory – smajlíky. Budiž láska a mír!
Občas se ze mě stává pořádná semetrika a najednou ta
harmonie a klid kolem tak poklidného hobby je pryč. Do široka úsměv, který
zdobí fotografie, se mění v přísnou grimasu. Ano, každý příspěvek si žádá
doplnit o obrázek. Koho mám po ruce, tak se v mžiku stává mnou uznávaným
fotografem. Ale ne všichni uznávají moje umělecké cítění, proto nastávající
fotograf potřebuje menší či větší postrčení. Semetrika, která se ve mně
probouzí a bloudí, nemá klidu, dokud nenajde spasitele, co si stoupne za foťák.
Tentokrát si za foťák stoupl můj bratr. A řeknu vám,
že to nebylo vůbec jednoduché. Protože dostat bratra od počítače je čin, hodný
Nobelové ceny. Když ještě k tomu připočtu, že v ten den slavil
narozeniny a mně se ho podařilo oddělit od medovníku, tak měla bych začít
přednášet o přesvědčovacích technikách.
Zvolila jsem saténové šaty, které jsem v pasu
zvýraznila koženým páskem s třásněmi. Pohodlné sandálky Deliberti doplnily
outfit.
 |
| šaty Comtessa; boty Deliberti |
Žádné komentáře:
Okomentovat