Hezký
večer dámy a slečny, zkrátka milé ženy!
Co
se skrývá za tím nadpisem, co tak láká k přečtení??? Že prý DEN D…
Narozeniny to nejsou, na ty si budu muset vyčkat do května. A ani mě zatím
nikdo nepožádal o ruku. Přece jenom byl pro mě včerejší den něčím výjimečným.
Celé to začalo 18. září 2013, kdy se mi otevřel virtuální svět blogovacího
ráje. Zprvu jsem se opatrně vydávala vpřed a chvílemi jsem si připadala jako
bych byla pomatená, kdy rozum vyhlásil stávku. Protože samomluva, kdy pokládala
jsem otázky bez zpětné vazby je třeba velice rozkošná u žvatlajícího dítka, ale
ne u dívky s titulem dospělé ženy… Dlouhé promluvy sama k sobě až to málem
volalo po vyšetření za branami, kde usíná Marie Antoinetta, probouzí se
Kleopatra a nad všemi ochrannou ruku drží Napoleon.
V záznamu
o počtu shlédnutí blogu postupně narůstalo číslo, ale pořád vládlo ticho. A
najednou ozval se první hlas prostřednictvím komentáře. K odběru se
přihlásila první statečná duše a dnes vás je tady sečteno na krásných třicet
čtyři čtenářů. Ani si nedovedete představit, jak mi vaše společnost dělá radost
a také vaše milé komentáře. Moc vám děkuji za přízeň!
Stejně
jako u všeho, ne každému se zalíbíte, tak i svět bloggerek se hemží kritikou. Něco
na ten způsob jsem si sama vyslechla či přesněji přečetla, kdy se jedna
čtenářka svěřila, že moje „pózy a výrazy by mohly kdekoho znepokojit.“
Zatoulané
fotky tohoto outfitu jsou ze srpna. Bílé minišaty jsem vyšperkovala zajímavým
náhrdelníkem a červený kvítek ozdobil vlasy. Vzpomínku na horké léto zakončily
saténové sandálky. Jak se vám líbí outfit?
 |
| šaty Jannis; náhrdelník Comtessa; ozdoba do vladů Bijou Brigitte; boty Baťa |
Žádné komentáře:
Okomentovat