Krásný
večer!
Komplimenty,
úsměvy a přísliby laškují s pošramocenou duší i dodávají víru v nadějné
vyhlídky. Žádná ješitnost jen šeď s modlou záře, že svět přece jen není, černobílým
jevištěm nás znovu a znovu nakopává. Zjizvená duše rázem zapomíná na svou
zranitelnost. Oddaně naslouchá líbivým tónům a bez povšimnutí se ocitá polapená
v sítí výtečného řečníka. A ta slast, jak se vám motá hlava rozkoší je tak
dech beroucí…
Otázkou
zůstává, jak se jedinec vyznamená schopnostmi výtečného řečníka? Není k tomu
zapotřebí diplom, promovaného odborníka. I obezřetnou mysl snadno a rychle poblázní
jedna touha. Touha je hnací silou, která vytváří dojem, že naše uspokojení
potřeb je to celé oč tu běží. K dosažení svého do hry vkládáme taktiky mistrů
strategie, které se neobejdou bez lží a podvodů. S vítězným zvoláním: „Šach-mat,“
uzavíráme kapitolu.
Někdo
moudřejší ode mne, nazval oči jako bránu do duše. Jak, tedy může být upřený
pohled z očí do očí, doplněný o nečistou hru lží? Na tuto otázku neumím
odpovědět. Vím, že životní lekce se svíravým pocitem uzamknutí se před strachem
do jednoznačného: „Už nikdy,“ z nás činí společenské mátohy s jasným statusem
outsidra. Já věřím pohledu do psích očí… Zvířecí řeč bez okázalostí sladkých
řečiček, servíruje lásku bez poskvrny lidské zhýralostí pořád sumírovat – něco za
něco. Sebereflexi posilujeme věhlasnými citáty a motivačními frázemi ze svazků
pro úspěšný život, zatímco zapomínáme, že našimi největšími učiteli jsou právě psí
přátelé.
Žádné komentáře:
Okomentovat