Zdravím
vás s pochmurnější náladou!
Listopadový
pátek třináctého se nesmyvatelnou tuší vepsal do temných dějin teroru.
Pompéznost francouzské noblesy nad Seinou ochromila panika zpoza hořkosti střelného
prachu a ozvěn výbuchů bomb jako bezhlavé krvavé jatka teroristického útoku IS.
Koncertní síň Bataclan, fotbalový stadion Stade de France… Hrozivé svědectví
přeživších o ortelu smrti a vzlykající těla, omráčená v kaluži cizí krve. Ohlušující
ticho strachu a bezmoci z Francie se nezadržitelným krokem přeneslo na
celou Evropu. „Už ani doma nejsme
v bezpečí,“ rezonující zvěst se uhnízdila v nás.
Ve
jménu svobody slova Facebook zavalila lavina, kdy téměř každý měl tendenci vyjádřit
se či přinejmenším tiše vybarvit si profilový obrázek do francouzské trikolóry.
Teroristický útok rozdělil přívržence sociální sítě do neoblomných táborů.
Jeden zastává zavrhnutí přívalu uprchlíků a vymanit se jednou pro vždy
z evropského cítění nekonečné solidarity. Další na to reaguje, že je nutné
ubránit se škatulkování a uprchlíkům pomoci. Na to celé se nabalují zarmucující
statusy, jak čišíme negativismem. A marné hledání odpovědi: „PROČ???“
 |
| librestock |
Docela
mě dráždí pomyšlení, kde se u představitelů evropského zastoupení bere ta kuráž
k migrační krizi? Kuráž vystát konfliktní rozbroje rozséváním solidárního
útočiště. Hloubka procítění, kdy zápolíme s rasistickými a xenofobními
vzorci chování, nám utkvěla jako pokora ruinování z let druhé světové
války. Jako bychom se mučivou touhou pomoci, káraly za miliony padlých životů v globálním
ozbrojeném střetu. Či očistit svou vinu, kterou si z generace na generaci
předáváme jako šrám z boje s nacismem. A proto se zdáme tak bezmocní…
Po
tragédii v Paříži IS rozpoutal nejen vlnu paniky, kdy i zvuk petardy
rozbuší nám srdce hrůzou, ale vtrhl nám do demokratického uspořádání. Volnost
pod doktrínou strachu už nikdy nebude tak volná. Není se čemu divit, vstupujeme
do světa, kdy řidičské oprávnění budeme prokládat zbrojním pasem s úsilím
ochránit sebe a svou rodinu.
IS
nezná slitování. Jejich činy jsou opravdovým zvěrstvem. A slovo je nezastaví. I
přes poslední události odolávám škatulkování. Obhajuji však svůj názor, že
příval uprchlíků byl velice chybným krokem. Doma jsem v Evropě a chci se
tady cítit bezpečně! Moje mysl rovněž se upíná k nezodpovězenému: „PROČ?“ Nemá však smysl tápat
v bludném kruhu, ale přiznat si, že nám válku vyhlásil surový bojovník
fanatismu ve jménu Alláha.
Sledujete
dění francouzského teroru? A jaký je váš názor na celou událost?
Žádné komentáře:
Okomentovat