Krásné odpoledne dámy a slečny, zkrátka milé ženy!
Rozšířil
se mi odkaz pro má budoucí vnoučata… Žádné filosofické paměti, z kterých by
mohla čerpat moudra Anička či Honzíček. Jen zachycený okamžik, stylizovaný do
pózy a kapátko upravený photoshopem. Aby malé nezřízené střely poznaly babičku
v jiném světlu než jen jako vzteklou vrásčitou stařenu, která do detailu
vylíčí nový záznam v zdravotní kartotéce; sem tam jí povolí zubní
protéza; ujíždí na koblihách; stříbrné prameny, poznamenané časem, splétá do
copu a plete si jména malých harantů.
A
tak jsem si stoupla před hledáček fotoaparátu. Neskuhrala jsem u svých
rodinných příslušníků, ale povolala jsem si odborníka na umění fotografie. Ateliér
v pražských Modřanech s usměvavým fotografem a trpělivou vizážistkou,
která se nezalekla, vyrašeného beďara na mě dýchlo varování, hrbit se zde bylo by
pokutováno.
„Zatáhnout
břicho a vyprsit se!“
Pod
rukama vizážistky bledá tvář rázem prokoukla. Ne že by ze mě byl vyjukaný
nováček ve světlech reflektorů, ale přece jenom mě něco zaskočilo. Odvedenou
práci vizážistky fotograf neposuzoval letmým mrknutím oka na make-up. Vzal do
ruky fotoaparát a pořídil pár snímků zcela pod svým vedením. Portrét zepředu, z jednoho
boku, z druhého boku, záklon a v celé kráse se představily nosní
dírky. Se zrakem jako ostříž nastoupili jsme si všichni tři k počítači a prohlédli
si fotky. Moje neposedné obočí a plné rty byly ještě poslané ke korekci. Znovu prohlédli
jsme si nosní dírky a focení slavnostně započalo. Pro inspiraci mi fotograf
pustil video triků s pózováním. Nohy v zákrytu, ruce v bok a vlídný pohled
přes rameno? Měla jsem chuť na tak trochu jiný strečink!
Tvorbu
fotografa a vizážistky si můžete prohlédnout na odkazech níže.
fotograf:
vizážistka:
Jak
se vám líbí fotky a máte profesionální fotky ve svém fotoalbumu?
Žádné komentáře:
Okomentovat