Pořád někam spěcháte. Nestíháte snídat a pravidelně dobíháte
tramvaj, protože další jede až za celých deset minut. Během pauzy na oběd
listujete diářem a srabsky posíláte SMS-ku s jednoznačným vzkazem, rušíte
víkend u rodičů. Sluchátko se z druhého konce otřásá naříkající matkou s dlouhým
a procítěným recitálem, až vás přejde chuť na kuřecí salát. Nasloucháte
kamarádce a mezi jejími vzlyky nad zlomeným nehtem; nad žalostnou budoucností
její papírové čivaví slečny, která čeká rodinu se zablešenou pouliční směsí
a nad smyslem života; střežíte čas, abyste za hodinu znovu letěla do práce.
Zběsile troubíte na modrou rozhrkanou škodovku,
která se vleče před vámi. Svátečný řidič s naslouchátkem v uchu
se
nenechá rozhodit a veze si plný kufr výhodného nákupu z Lidlu. Do sladké melodie
The power of love přihazujete vybíravý slovník, s kterým by se uplatnil i
Pepa v pajzlu čtvrté cenové kategorie a dáma by zdvořile odvrátila tvář a
zrudla.
Na semaforu naskočí červená a pocítíte úzkost: „Co jsem to jen Boženě poradila za
hlouposti? Aby utekla s krotitelem šelem!“
Místo uvítání, výčitky od mladší sestry: „To musíš
pořád chodit všude pozdě. Nestihlas Honzíkovo první kakání
do nočníku.“
Padáte do postele, a kde byste ještě našla energii
na chlapa? Na chlapa, který má pořád hlad; který nechává zvednuté prkýnko a
jako největší hlavolam řeší zmizení ponožek v pračce. A nedej Bože, aby vyžadoval
uspokojení chtíče!
Zastavte se, nasávejte okouzlující aroma kávy, v
ústech s doznívajícím douškem jedinečného opojení. Zastavte se, sevřete v náručí
své blízké, milované, nejdražší. Zastavte se, protože zítřek může být jiný, než
jste měly v plánu včera…
Žádné komentáře:
Okomentovat